Díl desátý: Lov ze břehu

Rok pokročil a do krajiny se pomalu vkrádá říjen. Ochlazuje se, dny se krátí a rána bývají mlhavá. Když se ale mlhy zvednou, můžeme obdivovat barevné babí léto – jedno z nejkrásnějších období roku. Jenže zákonný nárok na to není. Alternativou může být třeba vítr, déšť nebo nepříjemné vlhké chladno. Asi nikoho nepřekvapím, když napíšu, že v Norsku to mají podobné. Jenom intenzita všeho, o čem byla řeč, je výrazně vyšší než u nás. Příjemným bonusem navíc je snad jen možnost pozorování polární záře na noční obloze.

Když se vám podaří zažít norský říjen z jeho lepší stránky, budete nadšeni - počasím, pestrou paletou odstínů, kterými hýří tamní příroda a klidně i braním ryb. Můžete ale spatřit i jeho odvrácenou tvář. Pak třeba dopadnete jako jistá skupina rybářů, která ve Veiholmenu z týdenního pobytu strávila na moři dvě hodiny. Je to extrém, ale takové věci prostě podzim na severu umí a dělá je od nepaměti.

Po rybářské stránce je říjen trošku náročnější měsíc. Rybář musí důkladněji využít krátký den a sladit své aktivity s rozmary přírody. Nabídka ryb je týden od týdne chudší, protože letní druhy ryb se postupně nabaží pobytu v blízkosti břehů a odplouvají. Hejna makrel se vydávají na dlouhou pouť, aby pokračovaly v objíždění svého tradičního kolečka nekonečnými pláněmi severního Atlantiku. Štikozubci se stahují do hlubších míst a valná většina dospělých tresek tmavých se rozptýlí v obrovských prostorách otevřeného moře. Kolem podmořských kopců lemujících linii šelfu se ale i v tuto roční dobu stále ještě potloukají celá hejna temně zbarvených krasavic. Většinou bývají dost hluboko a tak je třeba být vybaven pro lov i na hloubkách přes 100 m.

Také polaci se pomalu přesouvají o něco hlouběji, ale nemají tolik naspěch. Podél pobřeží jsou doma a navíc se potřebují před zimou trošku vykrmit. Na umělé nástrahy berou poctivě a pozitivní zprávou je i to, že na řadě lokalit bývá v této době velikostní průměr úlovků větší než v létě.

Roste i aktivita tresek obecných a jak voda pozvolna chladne, stále ochotněji shánějí potravu i v oblastech s menší hloubkou. Během listopadu bude tento trend pokračovat a rozlehlé mělčiny kolem Smøly se zaplní spoustou nádherných pestře zbarvených ryb. Jinde to nemusí být tak výrazné, ale nějaká forma návratu obecňaček do pobřežních vod by měla být patrná na většině lokalit.

Zbývají nám ryby dna. Ty jsou stále při chuti, ostatně jako po většinu roku. Větrné podzimní počasí ale může jejich lov komplikovat, protože při rychlém driftu je těžší udržet nástrahy v blízkosti dna.

Trochu smutné je, že s nástupem října se začíná komplikovat jedna z mých nejoblíbenějších rybářských disciplín ve středním Norsku - lov ze břehu. Někdo možná namítne, že to není žádná škoda, protože standardním způsobem lovu ryb v norských pobřežních vodách je přece chytání z volně driftující neukotvené lodě. Proč se honit někde po skalách?

Jasně, loď je nezbytná klasika, základ a pro naprostou většinu návštěvníků je nemyslitelné, že by ji neměli k dispozici. Hodně rybářů ale miluje pestrost a rádi si vyzkouší i něco jiného - třeba právě rybaření z pozice suchozemské krysy. Pravda je, že nejčastěji to dělají ve chvílích, kdy je lov z lodě z různých důvodů nemožný - například kvůli silnému větru, který nedovolí posádkám vyplout na moře.

Vůbec nejpočetnější skupinu "břeholovců" pak tvoří turisté, kteří se přijeli do Norska kochat krásami tamní přírody a rybaření je pro ně jen zpestřením pobytu nebo příležitostí k obohacení jídelníčku. Takových lidí jezdí do Norska plno a není pro ně problém přidat k dojmům z toulek nádhernou severskou přírodou i pár rybářských zážitků.

V případě, že se výhledově chystáte navštívit zemi fjordů a po cestě si chcete prostě jen sem tam nahodit, bude pro vás tento díl seriálu v podstatě klíčovým.

Základní otázkou je, co může člověk od lovu ze břehu reálně očekávat. Možná budete překvapeni, ale vůbec toho není málo.

Je jasné, že rybář omezený na pohyb po souši se jen výjimečně přiblíží množství a velikosti úlovků dosažitelných z lodě.  Navíc některé druhy ryb jsou ze břehu prakticky nelovitelné  a o jiné se má smysl pokoušet jen někde a třeba jen pár dní v roce. Ale to pořád není důvod, proč se na lov z pobřeží dívat skrz prsty. V našich podmínkách nikoho ani nenapadne diskutovat na téma, jestli chytat či nechytat ze břehu. Chytá nás tak většina, na mnoha revírech se ani jinak chytat nesmí a nikdo s tím nemá problém. Neexistuje jediný důvod, proč by se v Norsku nedalo praktikovat totéž. Voda je, pravda, trochu větší, podmínky i obsádka poněkud specifické, ale když se dokážete s realitou popasovat, můžete si zachytat královsky a to naprostou většinou technik, které jste zvyklí používat z domova. Jasně, budete je muset našroubovat na norské podmínky, občas možná i trochu násilně, ale nikdo nemůže tvrdit, že to nejde.

Přejete si lovit na těžko, na plavanou, na feeder nebo muškařit? Nic z toho není problém. O přívlači se vůbec bavit nebudu, to je v Norsku rybolovná technika číslo 1 a v tom, jestli vláčíte z lodě nebo ze břehu, není zas tak velký rozdíl.

Nízká obliba lovu ze břehu nepramení z toho, že by byl nesmyslný, obtížný, nezáživný anebo nebylo možné ulovit pěkné ryby. Nic z toho není pravda. Problémy jsou jinde. Při lovu ze břehu musíte podstatně víc přemýšlet (a to bolí), jste zbaveni výhod, které vám poskytuje moderní technika (zejména echolot a GPS technologie), často jste nuceni urazit poměrně velké vzdálenosti v náročném terénu a úlovky, které si toužíte ponechat, musíte vláčet s sebou. Přinejmenším je to tak lepší. Pokud si myslíte, že ulovenou tresku někde pohodíte a cestou zpátky si ji seberete, pak musím připomenout, že mořští orli se na norském pobřeží vyskytují docela hojně a vidí... no jako orli.  Váš úlovek pro ně bude něco jako dar z nebes. Kromě nich jsou tu i početní rackové, celkem běžně se vyskytující vydry anebo lišky. Pravda, přírodních predátorů není zase tolik, aby vás připravili o všechno, k čemu se na chvilku otočíte zády, ale neříkejte, že jsem vás nevaroval.

Moje kariéra suchozemské krysy na břehu mořském začala jako nouzový program pro překonání frustrace z nemožnosti vyplout na moře za větrných dnů. Začátky byly krušné a na úlovky chudé. Postupně jsem si ale zvykl na osamělé procházky v členitém pestrém prostředí, které silně kontrastuje se strohou prázdnotou otevřeného moře. Je to lov mnohem bližší tomu, jak chytám u nás doma a snad i proto jsem se rychle rozkoukal a během krátké doby jsem rybaření z pobřeží doslova propadl. Jestli vás náhodou někdy potká to samé, zjistíte možná při plánování další výpravy do Norska, že je vaše rybářská osobnost rozpolcená a nevíte, jestli se máte víc těšit na driftování kolem vrcholků podmořských hor anebo na pobíhání po útesech otloukaných příbojem.

Navnadil jsem vás? V tom případě se můžeme alespoň v hrubých rysech podívat, jak na to. Klíčem úspěchu a to nejen při lovu ze břehu, je lovit tam, kde jsou ryby. Kde nic není, ani smrt nebere - to věděli už naši moudří předkové. Pokud si myslíte, že takovou samozřejmost nemusím nikomu připomínat, tak byste byli možná překvapeni, kolik rybářů věnuje obrovské množství úsilí na pokusy chytit něco na totálně prázdných flecích místo toho, aby investovali svůj čas, energii a prostředky k nalezení takových, kde jim chytání půjde v podstatě samo.

Základní pravidlo úspěšného mořského břeholovce je být si co nejvíc jistý, že zvolené místo a čas mi skutečně dovolí lovit ryby a ne jen mrskat prázdnou vodu. Teprve potom je třeba řešit co je to za ryby, jakým způsobem je dostat na háček a následně z vody.

Takže ještě jednou a jinak. Pokud stojíte s prutem na břehu moře, počítejte s tím, že pravděpodobně jen pár míst v okruhu několika kilometrů je opravdu dobrých a skýtá naději na bohaté a zajímavé úlovky. Investovat polovinu času, který máte k dispozici, na jejich nalezení a prozkoumání, se rozhodně vyplatí.

Co hledáme?

To záleží na cílové rybě a denní i roční době. Obecně ale hlubší členitá místa s dostatkem potravy. Ideální jsou taková, která se vymykají průměrné konfiguraci okolního pobřeží. Uvedu několik příkladů:

Členitá skalní stěna padající do hloubky několika desítek metrů. Čím členitější a čím blíž k otevřenému moři nebo rozlehlému fjordu, tím líp.

Jediná výrazná struktura obklopená relativně jednotvárným prostorem - typickým příkladem je přístavní ochranný val, ale jsou i přírodní prvky, které fungují podobným způsobem.

Místa s výrazným prouděním během přílivu - úžiny mezi skalami, pod mosty, ústí fjordů anebo jejich nejužší místa.

Hluboké jámy obklopené jinak mělkou vodou. O těch většinou platí, že se tu ryby ukrývají v době, kdy neloví. Začnou – li lovit, najdeme je v okolních mělčinách. Většinou k tomu dochází až za šera.

Dočasně úspěšná bývají návětrná místa, kam vítr nažene plankton a hejna potěru - ústí přístavů nebo průlivů, zátoky namířené proti otevřenému moři nebo návětrné strany hrází. Počítejte s tím, že tady je třeba lovit proti větru a příboji.

Svou pozornost byste měli věnovat i poloostrovům a kosám zasahujícím co nejdál do otevřeného moře, případně i ostrůvkům, pokud je možné na jejich závětrné straně přistát a nechat se tam vysadit.

Pro noční lov jsou dobré oblasti, kam najíždějí ryby z větších hloubek - zátoky napojené na otevřené plochy, okolí sypaných hrází, přístavy apod. Ryby sem většinou putují tak, že sledují hrany a rýhy na dně, takže časem zjistíte, že záběr pěkného exempláře pravidelně přichází v přesně vymezené oblasti, zatímco v okolí chytíte pěknou rybu jen výjimečně.

Co se dá ze břehu lovit?

Klíčovými druhy pro lov ze břehu jsou ve středním Norsku treska obecná a polak. V letním období je pak může svým masovým výskytem odsunout do pozadí makrela. Velice běžné jsou i menší tresky tmavé. Na větší exempláře tohoto druhu musíte pečlivě vybírat místa a mít i kousek štěstí. Ulovit lze i řadu dalších druhů, ale převládají výše jmenovaně.

Každá z ryb má odlišné nároky na prostředí i potravní strategii. Nejsnáze se o tom přesvědčíte, pokud si najdete čas na jejich pozorování ze břehu. Moře je v Norsku velmi čisté, takže za dobrých podmínek není problém rozpoznat ryby i v hloubce 5 - 10 m. Kromě toho, že je to krásná a inspirující podívaná, se takhle můžete naučit i něco o chování jednotlivých druhů.

Polaci proplouvají jednotlivě nebo v malých skupinkách podél břehů a nad porosty chaluh. Pohybem trochu připomínají naše boleny. Občas se dají spatřit nádherné kusy, nad kterými se vám zatají dech, ale chytit je nebude snadné. Obvykle platí, že rybářovy šance jsou tím větší, čím hůř tahle nazlátlá torpéda vidí (oblačnost, šero, vlny).

Chaluhové obecňačky se pohybují jako duchové u dna a nad ním. Jsou nenápadné, často splývají se strukturami dna a neustále člověku mizí z očí jak nakukují do děr mezi balvany nebo proplouvají pod trsy chaluh. Zkuste je ulovit a nejspíš rychle zjistíte, že ani treska obecná není nenažranec, který zhltne všechno, co potká. Kdybyste náhodou těžce nesli případné neúspěchy, vraťte se na stejná místa za šera anebo dokonce v noci a možná budete překvapeni.

Obecňačky z otevřeného moře obvykle proplouvají podél břehu ve skupinách, nejčastěji v době přílivu a nikde se dlouho nezdrží. Díky hejnovému efektu, kdy se každá ryba musí snažit, aby uchvátila sousto dřív, než jí ho zhltne kolegyně, jsou tyhle ryby snáze lovitelné. Jenom musíte být ve správnou dobu na správném místě.

Treska tmavá je u pobřeží zastoupena početnými hejny dorostu. Větší kusy nejsou příliš běžné a obvykle na ně narazíme tam, kde dno padá do velké hloubky a voda navíc i silně proudí. Další pozitivní faktory jsou blízkost otevřeného moře, šero a příliv. V extrémním případě můžete chytit i ze břehu více než metrový exemplář, ale bude to vyžadovat opravdu dobrý výběr místa a je dost dobře možné, že ve vašem okolí takové ani není.

Zažili jsme jednou v květnu situaci, kdy se v mělké zátoce s hloubkou kolem 4 m drželo po dobu asi tří dní hejno menších "tmavek". Protože se zrovna kvůli větru nedalo vyjet na moře, chodili jsme si sem občas zachytat a postupně vypracovali úspěšnou strategii lovu s lehkým náčiním. Chytání půlmetrových ryb na malé smáčky anebo na nástrahy vedené po hladině bylo daleko zábavnější než lov na pilkery nebo gumy z lodě. A když náhodně zabrala ryba kolem 70 cm, to byl teprve mazec!

Jak už jsem naznačil, spousta míst kolem břehů, která se přes den zdála být mrtvá, ožívá teprve při setmění. Polaci s šerem najíždějí až do pobřežního pásu chaluh a protože hůř vidí, snáze se nechají zlákat k útoku na umělé nástrahy. Pokud jsou ale porosty chaluh opravdu husté, je velmi pravděpodobné, že větší jedince v jejich blízkosti nedokážete zdolat. Myslete na to a nepoškozujte zbytečně ryby, které nemáte šanci dostat na břeh.

Podobné je to s obecňačkami. Větší exempláře chaluhových tresek mi připomínají svým chováním sumce. Přes den se drží v hloubce a v noci vyrážejí za potravou do mělčin. Často až za modravého přísvitu půlnočního slunce jsme se v pár metrů hluboké vodě dočkali rány do prutu, jejímž původcem byla hlavatá treska kolem 80 cm. Taková ryba už stojí za trochu nepohodlí.

Ve veiholmenské filetárně jsem si prohlížel i obecňačku dlouhou 97 cm, kterou přivlekl z vycházky po břehu jeden kolega. Zdolal ji po dvacetiminutovém boji na proutek do 30 g. Tohle už je na střední Norsko opravdu pěkná ryba a s přihlédnutím ke způsobu ulovení může mít takový úlovek pro lovce velikou cenu.

Jakou zvolit výbavu?

Pěší lovec bude vždycky limitován svou omezenou schopností pobrat potřebné nezbytnosti. Zatímco v lodi klidně můžete mít tři pruty, bednu nástrah, batoh zásob a dvě vany na úlovky, na břehu budete vybaven jako běžný vláčkař na našich domácích revírech. Ponesete jeden prut, podběrák a nějaké drobnější zavazadlo jako je batůžek nebo taška přes rameno.

Větrné a deštivé počasí vás rychle naučí používat kvalitní membránové oblečení a členitý povrch si zase vyžádá kvalitní obuv. Na skalách to nejspíš budou pevné kotníkové boty. Na Smøle, kde jsou pobřežní ostrůvky pokryty bažinatou tundrou a při vylovování úlovku vám často příboj pěkně opláchne nohy, dávám přednost gumovým holínkám s dobrou protiskluzovou podrážkou a vyjímatelnou vložkou.

Nezbytnou pomůckou pro vylovování ryb je podběrák. Používám velký kaprařský s dvoumetrovou teleskopickou násadou. I tak mi na některých místech k vylovení ryby jen tak tak stačil. Na kluzké skále, do níž bijí metrové vlny a v nich pěkný kus pod vámi stoupá a klesá váš úlovek, je výraz „velký podběrák“ hodně relativní pojem.

V dobrých podmínkách naopak není problém vylovovat ryby rukou a často to i dělám, ale dobré podmínky jsou luxus, který vám tvrdá norská příroda nemusí pokaždé dopřát.

Volba náčiní závisí hlavně na tom, co se chystáte lovit a jak razantně bude třeba zdolat zaseknutou rybu. Pomineme teď makrely, menší kelírky anebo sledě, se kterými si poradíte i s relativně lehkýcm cajkem. Zajímavější je otázka, s čím vyrazit na větší druhy tresek.

Na vodě s minimem vázek a relativně klidnou vodou stačí náčiní u nás běžně používané na candáty a menší štiky, tj prut kolem 270 cm s odhozovou zátěží do 30 – 40 g, naviják velikosti 3000 až 4000 a pletenka na 8 - 10 kg s cca metrovým návazcem z vlasce 0,30 - 0,40 mm.

Pokud jsou podmínky náročnější anebo chcete-li mít silové rezervy pro boj s větší rybou, je lepší použít prut do 60 nebo i 80 g a pletenku na 10 - 15 kg s návazcem z vlasce 0,50 mm.

V extrému jde použít ještě silnější náčiní, ale má smysl po něm sahat, jen když najdete reálný důvod.

Daleko víc bych zvážil použití delšího prutu kolem 3 m, protože nad chaluhami a kolem skalních stěn se vám bude daleko lépe operovat s nástrahou a také pravděpodobnost úspěšného zdolání ryby bude o chlup vyšší.

Lovit ze břehu je vždy lepší za přílivu. Jednak by měly ryby být o něco aktivnější a kromě toho je pobřežní pás chaluh zalitý vodou, takže se přes něj snáz přetáhne zdolávaná ryba. Odliv má několik negativ. S braním ryb to nakonec nemusí být až tak hrozné, ale běhat po obnažených kluzkých skalách je mírně řečeno „o hubu“. Kromě toho tvoří zplihlé chaluhy během odlivu kompaktní masu sahající až k hladině a zejména polaci se do ní umí zavrtat tak dokonale, že je téměř nemožné je odtud vyprostit.

A jsme téměř na konci. Rozloučím se úsměvným zážitkem, který je krásnou ukázkou toho, že o překvapení není při lovu ze břehu nouze. Stalo se mi, že jsem jedno zářiové odpoledne měl problém chytit jakoukoli slušnější rybu a tak jsem večer zaběhl na místo, kde jem věděl o pěkných polacích. Sice jsem jim při poslední vycházce slíbil, že už je nechám na pokoji, ale dosavadní bezrybkovství pevností mého předsevzetí notně otřáslo.

Flek, jenž měl zachránit mou rybářskou pověst, byl strmý násep tvořený obrovskými poskládanými balvany. Mnohé byly větší než kuchyňský stůl. Do tváře mi foukal ostrý vítr a moře mě obšťastňovalo dobře metrovými vlnami. Polakům tohle psí počasí nijak nevadilo a během dvaceti minut jsem vodil už druhý exemplář. Ryba nebyla tak velká, aby byly nějaké zásadní potíže se zdoláním a tak jediný problém představovalo vylovení. Nechtěl jsem zbytečně namáčet podběrák, protože druhý den se mělo jet domů a síťovina už by nemusela stačit uschnout. Vylovoval jsem tedy rukou v pauze mezi vlnami. U první ryby se mi to podařilo a byl jsem přesvědčen, že to zvládnu i teď. Jenže tenhle polak byl překvapivě čilý. Snad pětrát jsem seběhl na plochý balvan, který moře v krátkých pauzách obnažovalo a pokusil se popadnout rybu za čelist nebo skřelovým hmatem. Nedařilo se to. Můj protivník obratně manévroval a jakmile jsem napoprvé neuspěl, musel jsem utéct před novou blížící se vlnou. Takhle jsem běhal nahoru a dolů, až jedna zvlášť velká vlna nacpala milého polaka do trhliny mezi balvany. Zmizel tam jak liška v noře.

Koukal jsem na to jako vyoraná myš a přemýšlel, jestli svůj úlovek ještě někdy uvidím. Vzdát jsem se ho rozhodně nechtěl. A nevzdal. Během tří pauz mezi vlnami jsem opakovaně seběhl omrknout situaci a pak zrealizoval záchrannou misi. Vletěl jsem dolů ještě v době, kdy byly plošina pode mnou i díra momentálně obývaná polakem zality vodou. Díky holínkám jsem si ani moc nenabral a návazec z padesátky mi dovolil vytáhnout obyvatele pro tuto chvíli zaplavené jeskyně ven jak řepu. Při další pauze mezi vlnami už jsem si ho vylovil.

Byl to velmi poučný zážitek. Pochopil jsem, že lenost je jedním z největších nepřátel rybáře a poslední rybu večera jsem v klidu a s přehledem vylovil podběrákem, i když jsem ho pak musel vyprat a usušit na pokoji.