Díl osmý: Treska polak – způsoby lovu

A je to tady. Tichá společná modlitba všech milovníků lovu ryb kolem norského pobřeží byla vyslyšena. Norská vláda se rozhodla, že nenechá umřít své občany existenčně závislé na rybářské turistice hlady a umožní proto jejich klientům dostat se k pravidelné dávce pro ně životně nezbytné drogy. Jinak řečeno, pacienti z velké části Evropy se opět můžou vypravit na sever a absolvovat tam léčbu treskou, mníkem či halibutem dle vlastního výběru. Přinejmenším teoreticky.

V praxi bude všechno záviset na vývoji coronavirové pandemie a na rozhodnutí úřadů, vlád a dalších zainteresovaných subjektů. I sami Norové rovnou oznámili, že svá rozhodnutí budou v pravidelných intervalech korigovat a tak se skutečným jásáním bych počkal až do chvíle, kdy z okna dodávky narvané lidmi a bagáží uvidím hornatou krajinu porostlou zakrslými břízami a lišejníkem. Každopádně je to ale veliký pokrok a vypadá to, že podzim v Norsku bude. Čeští rybáři pochopitelně na nic nečekají a svádějí tvrdé boje o zajímavé termíny na prestižních lokalitách. I já jsem si stačil zachvátit novou „poukázku na výlet do říše snů“ a teď jenom doufám, že se zase něco nezmění. Snad ne, ale pro jistotu jsem to zaklepal na dřevo.

Když to dobře dopadne, mohl bych se potloukat kolem ostrůvků lemujících pobřeží Smøly už koncem srpna. To není úplně špatná doba a obecně to platí zejména pro lokality mající kontakt s otevřeným mořem. Fjordy na tom mohou být o něco hůř. Jestli to tak opravdu bude, ovlivňuje spousta okolností. Naprosto klíčovým faktorem je teplota vody a s tou bývá poslední dobou problém. Už ani v Norsku nejsou výjimkou léta s teplotami kolem třicítky a voda v moři se často ohřívá víc, než bývalo zvykem. Právě v uzavřených fjordech může být nárůst teploty ještě výraznější, protože tu nedochází k tak velkým pohybům vodních mas jako kolem pobřeží. Příliš teplá voda rybám vadí a ty se pak snaží uklidit do míst, kde je jim příjemněji. Obvykle se taková místa vyznačují větší hloubkou a vzdáleností od břehu.

Nic ale není absolutní. Rybařit je pořád možné a ryby rozhodně nezmizely. Jenom nejsou všude a zastoupení některých druhů bývá oproti jaru výrazně slabší.

Pokud byste někdy koncem léta opravdu řešili problém s nedostatkem ryb, tak v první řadě hledejte místa, kde bude voda už z principu chladnější a víc v pohybu. Zamiřte směrem k otevřenému moři, prochytejte oblasti postupně spadající do velkých hloubek a místa s výrazným prouděním. Nedávno jsem byl nucen takovýhle proces podstoupit a fungovalo to.

Výhodou srpna je teplé a poměrně stálé počasí. I den je stále ještě příjemně dlouhý, přestože se krátí doslova před očima a koncem měsíce už bílé noci rozhodně nečekejte.

Spektrum možných úlovků je v závěru léta poměrně široké, jejich objem ovšem bývá oproti jarním měsícům menší. Pokud nejedete na lokalitu, kterou dobře znáte, snažte se vybavit tak, abyste mohli lovit různé druhy ryb v širokém spektru hloubek. Můžete zažít večerní aktivitu dravců přímo na hladině anebo naopak zjistíte, že pěkné ryby vozí ti, kdo koupou svoje nástrahy v hloubkách přes 100 m. Na obojí je třeba být připraven. Proto mějte oči otevřené, nelpěte příliš na představách, se kterými jste na sever jeli a snažte se v maximální míře přizpůsobit reálné situaci.

Určitě byste si neměli nechat ujít lov makrel, polaků a štikozubců. Tyto druhy se aktuálně vyskytují podél pobřeží v hojných počtech. Na tresky obecné a tmavé určitě narazíte také, otazník visí jen nad jejich počtem a velikostí. Ryby hloubek jako jsou mníci, mníkovci či okouníci se loví relativně dobře, ale někdy je potřeba spouštět nástrahy opravdu hluboko nebo vyjíždět dál od pobřeží.

Kolem Smøly se koncem léta a začátkem podzimu vyskytuje poměrně hodně žraloků. V drtivé většině jde o ostrouny, ale občas se dají spatřit i větší druhy. Loni v létě znervózňovala místní návštěvníky paryba s celkovou délkou kolem 5 m. V této velikostní kategorii už existují jen dva kandidáti. Buď to mohl být prakticky neškodný planktonožravý žralok veliký anebo sám „Velký bílý“. Většina z těch, kdo se s tímto stvořením setkali, prý jednoznačně hlasovala pro druhou variantu. Nepíšu to sem proto, abych někoho vyděsil, jen bych rád ukázal, že severská moře dovedou člověka znovu a znovu překvapit.

Obecné části článku máme za sebou a můžeme se vrátit tam, kde jsme minule přestali - k polakům. Srpen je pro jejich lov výborný měsíc, září pak většinou ještě lepší.

Na rozdíl od tresek obecných polaci evidentně nemají tak velký problém s teplotou vody a drží se v mělkých partiích po celé léto. I oni ale v tuto dobu preferují spíše otevřenější místa s rychlým přechodem do hloubky, okolí skalisek s mohutným příbojem anebo oblasti, kde voda během přílivu a odlivu silně proudí. Díky tomu budete mít někde pravidelně dobré úlovky, zatímco jinde bude těžké dostat záběr, ačkoli na mapě vypadá daný flek téměř identicky. Ryby ale neloví podle mapy. Mapa ukazuje v zásadě jen reliéf dna, což je informace vytržená z kontextu. Obyvatele podmořského světa zajímá i teplota vody, množství kyslíku, síla a orientace proudění, dostupnost a množství potravy nebo možnost úkrytu. Vybírají si místa, kde se cítí komfortně a snadno se tu uživí.

Někdy nejde oba požadavky úplně spojit a pak se ryby v průběhu dne přesouvají mezi několika místy. Známe to i u našich candátů – někde odpočívají a jinde loví. A to se jim v našich přehradách dvakrát denně neobrací směr proudění vody...

Pokud nejste odborník a dobrý znalec místních poměrů, smiřte se s tím, že polaky budete neustále hledat. Jsou sice jedinci s poměrně silnými vazbami na určité oblasti, ale není jich nekonečné množství a na frekventovaných místech se rychle vychytají. Zbylá část populace polaků se poměrně aktivně přesouvá podle aktuálních podmnek. Nevím, jak rozsáhlé jsou tyto přesuny, ale zažil jsem například chvíle, kdy několikadenní silný vítr provázený vlnobitím promíchal a vychladil vodu a zřejmě i natlačil k pobřeží nějakou potravu. Množství polaků v oblasti vzrostlo doslova přes noc na několikanásobek.

Nějakou dobu jsem žil s přesvědčením, že polak je rybou mělčin. Ani to nemusí být vždy pravda. Během léta pendluje většina polaků mezi hloubkami 5 – 40 m a najdeme je i daleko hlouběji. Část z nich se dokonce na hlubší vodě zhruba od 40 do 120 m drží víceméně trvale. Ryby z hloubek bývají obvykle světlejší, v průměru větší a mají robustnější stavbu těla. Pokud prahnete po úlovku trofejního kusu, neměli byste na ně zapomínat. Bude sice těžší je najít, i záběrů bývá většinou o dost méně, ale průměrná velikost úlovků bude znatelně větší než v mělčinách.

Když už jsem nakousnul téma velikosti polaků, musím zmínit i dva přístupy k jejich lovu, které jsou dány právě velikostí cílové ryby. Rybářsky nesmírně vděčný je lov menších jedinců na hloubkách od 5 do 25 m. Lovíte s jemnějším náčiním a pohybujete se na atraktivních místech kolem ostrůvků, mělčin, v zátokách a podobně. Máte poměrně dost záběrů, přičemž typický úlovek má něco mezi 45 – 75 cm. Větších ryb ulovíte méně a značnou část těch opravdu velkých ztratíte díky specifické obranné strategii polaků – velmi rezolutní a cílené snaze zavrtat se mezi chaluhy. Jemná „polakovláčka“ se ale dá skutečně vypilovat k dokonalosti a pak je možné, aby rybář ulovil i desítky ryb denně.

Na něco takového může lovec prahnoucí po velkých exemplářích zapomenout. Nabízí se mu omezenější počet míst, kde má smysl pokoušet se o úlovek, musí lovit hlouběji, používat těžší náčiní a záběrů má většinou jen pár za den. Odměnou mu je ale šance na úlovek ryby překonávající metrovou hranici.

Lovu polaků jsem propadl hned první den, který mi bylo dopřáno strávit v lodi na moři. Sešli jsme se tehdy tři začátečníci a podle toho to od začátku vypadalo. Až pozdě odpoledne jsme si všimli, že nad chaluhovými pláněmi potkáváme sympaticky velká echa a rozhodli se věnovat jim trošku pozornosti. Byl to dobrý nápad. Po celodenní mizérii začaly s nástupem šera přicházet záběry polaků a nakonec mi při vytahování nástrahy z vody vletěla na prut robustní jikernačka kolem třičtvrtě metru. Rána jak od bolena, ukrutný tah dolů pod loď a brutální souboj o každý metr pletenky. To není fráze. Ve strachu, že se mi ryba zamotá do chaluh, které tvořily deset metrů pod kýlem lodi hotový prales, jsem prutu nakládal, co jen snesl. Takových soubojů na našich vodách moc nezažijete, zato při lovu polaků jich bude požehnaně.

Nakonec jsem slavně zvítězil a věděl, že přesně tohle je ryba, kterou chci v Norsku chytat a pokud možno v co největších velikostech.

To se snadno řekne, ale daleko horší je to pak s realizací. Zvlášť, když je někdo tak zatvrzelý solitér jako já. Nikdy jsem se necpal do lodě k někomu, kdo už polaky chytat uměl. Vyptával jsem se málo a když, tak na obecné věci. Místo toho jsem se pokoušel příjít na co nejvíc záhad sám. To ovšem stojí čas, kterého jsem v Norsku strávil bolestně málo.

Opravdu velkého polaka zatím nemám, ale prohrál jsem několik soubojů s rybami, které rozhodně nemohly být malé (chaluhy, chaluhy a zase chaluhy). Jako lodivod jsem pak cíleně dovedl naši posádku z záběru ryby, která se ale s kolegou a jeho cajkem naprosto odmítla bavit. Určitě šlo o polaka, byl na prutu dost dlouho na to, abych si byl jistý. Jenom síla i důraz pohybů byly jako z jiného světa a pletenka nakonec nevydržela.

Vím, že splnění snu o polakovi kolem metru je jen otázka času – pokud budu na vodě za přijatelného počasí a s posádkou, která bude věřit tomu, co dělám, určitě se dočkám. Pokud mě ovšem neuvězní na břehu vítr jako už tolikrát, nebudou se mi do toho plést různé pandemie a tak podobně.

Vraťme se ale k polakům. Většina návštěvníků Norska preferuje již zmíněný „lehký“ přístup k jejich lovu. Tahle rybařina má pro ryzí vláčkaře jen samé plusy a proto také v posledních letech prudce narůstá počet příznivců tohoto lovu.

O jakých plusech je řeč? Milovníci přívlače mají rádi pestrost, kreativitu, pohyb a současné zaměstnání mozku i rukou. Baví je reagovat na rychle se měnící situaci, pozitivně vnímají určitou míru tajemna, napětí nebo dokonce rizika a jejich oběhový systém vyžaduje pravidelný přísun adrenalinu. Zatím jsem se nesetkal s rybařinou, která by tohle všechno nabízela větší měrou než lov polaků.

Že je moře nudná placka? Pokud lovíte polaky, rozhodně to nebude pravda. Zájem o tento druh tresky vás přivede do nejčlenitějších oblastí pobřeží, kde budete muset věnovat trvalou pozornost spoustě věcí od řízení lodi až po vyhledávání konkrétních stanovišť ryb.

Pokud vám někdo řekl, že na moři nemusíte nic umět a i tak budete tahat rybu za rybou, tady to neplatí. Polaci netvoří velká hejna a jsou překvapivě opatrní. I když na echu vidíte větší počet ryb, po zdolání dvou tří kusů z jednoho místa záběry rychle ustávají. Budete se proto muset neustále přesouvat, optimalizovat svou trasu, abyste byli co nejvíc „v rybách“, přesně plánovat směr a délku driftů, výběr nástrahy s ohledem na měnící se hloubku a tak dál. Tenhle lov je tvůrčí proces, vyžaduje kreativitu, soustředění a nápady. Odměnou jsou nádherné záběry a souboje, ze kterých bude vaše rybářské nitro žít ještě měsíce po návratu do naší středoevropské reality.

Dát někomu přesný návod na lov polaků není jednoduché. Každá lokalita je jiná a tyhle ryby se dovedou přizpůsobit spoustě situací. V hlubokých korytovitých fjordech je budete nejčastěji lovit podél skalnatých břehů. Jinde jsou na úpatí svahů, kolem podmořských kopců, v průlivech mezi ostrůvky, kolem mol a hrází a podobně. V řadě případů je možné polaky lovit i ze břehu, někdy dokonce velmi úspěšně. Ale to už je jiná kapitola.

Okolí Smøly nabízí polakům vynikající podmínky, zejména proto, že se tu nachází spousta mělčin s tisíci ostrůvků a podmořských vyvýšenin. Do řady z těchto míst ani není radno vplouvat s lodí - dno se tu každou chvíli přibližuje až nezdravě blízko k hladině. Celý tenhle prostor pak funguje jako odchovna dorostu mnoha druhů ryb a polačí omladině vysloveně svědčí. Proto se ve Veiholmenu navzdory silnému rybářskému tlaku stále udržují slušné stavy polaků a pevně doufám, že to tak bude i nadále.

Specifikem léta jsou jasné slunečné dny, kdy se rybám moc brát nechce. Já tyhle situace řeším v první řadě tím, že přesouvám svou rybářskou aktivitu do rán a večerů. Dost to pomáhá. Teprve v druhé linii přicházejí opatření, která zjemňují rybolov a měla by přinést více záběrů. U polaka zabírají tři věci – nahrazení pletené šňůry vlascem, použití menších nebo nepříliš okoukaných nástrah a doplnění druhé nástrahy na přívěs asi metr nad nástrahou hlavní.

Všechna tahle opatření skutečně fungují, ale každé má určitá negativa. Pojďme se na ně společně podívat.

Standardní sestava pro lov treskovitých ryb včetně polaků zahrnuje v dnešní době hlavní návin z pletené šňůry zakončený zhruba metrovým monofilním návazcem. Ten chrání konec sestavy před oděrem a tresčími zuby a vnáší do sestavy kousek pružnosti. Můžete lovit i na samotnou pletenku, ale budete muset častěji měnit odřený konec šňůry, přijdete sem tam o nějakou rybu a v některých dnech skutečně uvidíte, že polakům pletenka vadí. Týká se to hlavně lovu v prosluněných mělčinách. Návazec z monofilního vlasce se proto vyplatí použít.

Pokud použijete vlasec v plné délce, skutečně byste měli zaznamenat větší počet záběrů v době, kdy je ve vodě mimořádně dobrá viditelnost a rybám se moc brát nechce. Rozumný průměr je 0,22 – 0,25 mm, ale někteří rybáři jsou v extrému schopni zajít až na 0,16 mm. S tenkým vlascem zvýšíte počet záběrů i několikanásobně, ale otázka bude, kolik ryb následně dokážete zdolat. V místech, kde jsou chaluhové porosty řídké a nabízejí polakům málo úkrytů, to může fungovat. Na mělčinách kolem Smøly ale rostou nádherné pralesy vysokých košatých chaluh, do kterých se polaci zavrtávají s přehledem a nadšením a dostat je odtud ven se podaří jen málokdy. V zásadě přijdete vždycky o ty nejlepší kusy a protože mě  trápí každá ryba, kterou jsem musel utrhnout, moc velký přítel zjemňování nejsem. Povodil jsem si velké polaky na tenkých vlascích, když mi náhodně zabrali při lovu makrel a jasně jsem si potvrdil to, že zdolat můžete s trochou štěstí i hodně velké exempláře, ale pokud má polak jakoukoli možnost prosmýknout se trsem chaluh, udělá to. Proto obvykle lovím s pletenkou na 13 kg zakončenou metrem vlasce o průměru 0,40 – 0,50 mm. Je to kapku předimenzované a nikdy jsem s touto sestavou neutrhl rybu v  průběhu zdolávání. Přesto se našlo pár takových, kterým jsem přes veškerou snahu nedokázal zabránit ve výletu mezi chaluhové stonky. Většinou jsem si je nakonec musel utrhnout sám a musím říct, že každá jednotlivá z těch ryb mě dodnes mrzí, ačkoli se s tím většinou nedalo nic dělat.

Vím, že řada specialistů používá tenčí šňůry i návazce. Možná jsou šikovnější, možná loví v jiných podmínkách, ale dost možná si jenom nelámou hlavu s každou utrženou rybou.

Když už jsem nakousl téma návinu, doplním výběr náčiní na celou sestavu. Prut by měl být delší, protože budete často házet a někdy i daleko. Za minimum považuji 240 cm, ale daleko raději mám v ruce pruty s délkou kolem 270 cm. Snažím se najít takové, které mají rychlý a citlivý blank s delší akcí, která usnadňuje zdolávání bojovných ryb na pletených šňůrách. Zároveň je potřeba, aby spodní část blanku disponovala dostatečnou silou. Už mezi pruty s „odhozovkou“ do 30 g najdete modely s dostatečně robustním spodním dílem, které jsou pro lov polaků použitelné. Výhodnější je ale sáhnout po gramáž kolem 60 g. Takový prut zvládne i těžší jigové hlavy a nabízí víc síly pro zastavení polaků prchajících do chaluh. Myslím, že pro většinu zejména začínajících polakářů by to mohl být jakýsi standard.

Pro lov na hloubce pak používám ještě výkonnější modely, obvykle vybrané v rámci toho, co je zrovna po ruce. Kolega Berny, který rád loví poněkud hlouběji než většina klasických polakářů, používá prut do 100 g a rovněž s delší akcí.

Prut můžete osadit jakýmkoli slušnějším navijákem od solidního výrobce. Za ideál považuji velikost 4000. Modely určené speciálně na moře mají výhodu v poněkud větší robustnosti a odolnosti proti korozi. Jejich koupí určitě neuděláte chybu.

Kapacita cívky je při lovu polaků druhořadá. Většinou se stejně s rybou přetahujete o pár metrů pletenky a jen opravdu velké kusy si dokážou vymotat několik desítek metrů návinu.

Někteří zahraniční autoři přísahají na to, že nejlepšími navijáky pro lov polaka jsou baitcastové multiplikátory. Myšlenka mě zaujala a chtěl jsem si to po jaru vyzkoušet. Corona byla proti.

Standardní nástrahy na polaky jsou gumy ve velikosti kolem 10 cm a menší pilkříky zhruba od 30 do 100 g. Já osobně preferuji gumy, ale jsou lovci, kteří to mají naopak. Nelze říct, že něco z toho je objektivně lepší nebo horší, snad jen gumy budou určitě dominovat v malých hloubkách do nějakých 10 – 15 m.

Polaky byste ulovili i na woblery, popy, jerky, plandavky nebo dokonce na streamery za použití muškařského náčiní.Většinou je ale potřeba lovit hlouběji než je obvyklý akční rádius těchto šidítek. Nicméně možnosti tu určitě jsou a občasné zprávy od lovců, kteří rádi kráčejí po nevyšlapaných cestách, hovoří o tom, že když si umíte poradit, dá se úspěšně použít téměř cokoli.

Vraťme se ale zpátky ke gumám. Dost často se stává, že 10 cm je pro polaky moc. Jsou období, kdy se i tihle velcí dravci, kteří bez rozpaků spolykají kořist z poloviny tak dlouhou jako jsou oni sami, živí krevetami, krillem nebo potěrem jiných druhů ryb a preferují poměrně malá sousta. Pak přijde čas na drobné nymfy, twistříky, gumové rybky s integrovanou zátěží, péřové jigy, streamery s přídavnou zátěží, trubičkové mušky apod.

Jo, mušky... Nástrahy z peří a syntetických vláken jsou jedním z trendů dnešní doby. Kromě toho, že jejich specifický pohyb skutečně přitahuje ryby, mají tu výhodu, že vláknitý materiál vytváří zdání slušného objemu, ale téměř se nepodílí na vztlakové síle, která nadlehčuje nástrahu. Péřový jig se proto dá udržet znatelně hlouběji než guma se stejně těžkou jigovou hlavou. Anebo jinak – na dosažení stejné hloubky může mít nějaký flashjig či jigstreamer hlavičku o něco lehčí. Vyzkoušejte, uvidíte.

Velice svébytnými gumami pro lov polaků jsou dlouhé červovité nástrahy firmy ZOOM. Stačilo několik let a staly se mezi lovci polaků legendou. V podstatě se jedná o zhruba 20 cm dlouhé tenké twistery, které je ideální nastražovat na jigové hlavy s protáhlou kónickou zátěží (tzv. „torpedo jig“). Zřejmě polakům připomínají červa pískovníka, který sice většinu času tráví zahrabán ve dně, ale i tak je jednou ze složek jejich potravy. Vodit tyhle nástrahy není těžké – v podstatě je necháváte vlát pod lodí a oživujete je volnými táhlými pohyby. Konec konců, on ten červ určitě ve vodě žádné veletoče nepředvádí.

Polakům se ZOOMy líbí, dokáží na ně brát i za plného slunce a dlouho trvá, než se jim okoukají (nicméně i k tomu časem dojde). Pokud razíte na sever, zkuste jich pár přibalit, ať se stihnete svézt na vítězné vlně. Za pár let už třeba rybám tolik šmakovat nebudou.

Samostatnou kapitolu tvoří nástrahy pro lov polaků, kteří se drží v hloubce. Tady je prostor pro ty, kdo si oblíbili pilkříky, nejlépe ploché esovitě prohnuté, které svým pohybem připomínají plandavku. Kromě nich se prosadí i větší gumy s těžkými hlavami nebo s integrovanou zátěží. Ty vám budou kromě polaků atakovat i další druhy tresek a někdy i jiní dravci. Zlobit se na ně kvůli tomu určitě nebudete.

V závěru zmíním i možnost použití nástrah na přívěsu. Fungují. Někdy je až překvapivé, že ryba dá přednost titěrnému streameru nebo gumovému ráčkovi před krásnou „masitou“ gumou, která povlává ve vodě o metr níž. Můžete dokonce vytvořit sestavu, v níž bude jediná přívěsná nástraha a pod ní už jen protáhlá zátěž (kus železné kulatiny, pilkřík bez trojháčku apod.), kterou povlečete doslova po vrcholcích chaluh. Málokdo tak chytá, ale ti, kdo to zkusili, si nikdy nestěžovali. Kromě polaků tímhle způsobem chytíte poměrně hodně chaluhových obecňaček. Ale to už bych předbíhal. Rád bych totiž i téhle nepříliš rozšířené technice věnoval samostatný prostor, nejlépe hned celý díl seriálu. Protože to je konec konců jeho hlavní smysl – ukázat obrovskou šíři možností, kterou lov ve středním Norsku kreativnímu rybáři nabízí.