Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
(Po-Pá, 8-18 hod.)
0 ks
za 0 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Nakupte ještě za 2 000 Kč a máte dopravu ZDARMA
  • Kategorie blogu
  • Štítky blogu
Blog
01.11.2022
Díl jedenáctý: Mník mořský
Rybaření ve středním Norsku (nejen) pro začátečníky Díl jedenáctý: Mník mořský číst celé
01.10.2022
Díl desátý: Lov ze břehu
Rybaření ve středním Norsku (nejen) pro začátečníky Díl desátý: Lov ze břehu číst celé
01.09.2022
Díl devátý: Makrely – pruhovaná krása
Rybaření ve středním Norsku (nejen) pro začátečníky Díl devátý: Makrely – pruhovaná krása číst celé
Zobrazit všechny články
Nepropásněte novinky, akce a slevy!

Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme jednou za 14 dní.

  1. Úvod
  2. Blog
  3. Díl pátý: Pilkery a pilkrování
01.05.2022

Díl pátý: Pilkery a pilkrování

Když jsem se rozhoupával k napsání seriálu o rybaření v Norsku a řešil, co bude jeho obsahem, dal jsem si za cíl zmínit i faktory, které poslední dobou stále více ovlivňují budoucnost našeho koníčku. Chtěl jsem psát o sílícím rybářském tlaku, dopadech klimatických změn i o legislativních krocích, které naprosto nevyhnutelně musí provést norská vláda, aby bylo možné sportovní rybolov provozvat i v dalších desetiletích. To, že se z ničeho nic objeví další fenomén, který nakonec přebije všechny ostatní, mě v té chvíli nenapadlo. Nicméně se objevil.

Je asi dost těžké přehlédnout, že se světem šíří epidemie koronaviru. V době, kdy píšu tyto řádky, překročil počet nakažených v České republice pět tisíc a v Norsku s polovičním počtem obyvatel už šest. Než článek doputuje ke čtenáři, budou uvedená čísla mnohonásobně větší.

Původní řeči o „rýmičce“ rychle vzaly za své. Většina států pod tlakem okolností vyhlásila tvrdá opatření, omezila pohyb osob a uzavřela hranice. Dopad těchto kroků je drtivý a bohužel se týká i rybářské turistiky.

Situaci u nás netřeba komentovat. V Norsku je momentálně silně omezen pohyb osob, jsou uzavřeny hranice, klesá kurz místní měny a prudce vzrostla nezaměstnanost. Slyšel jsem i cosi o tom, že je zakázán pohyb malých rekreačních plavidel a komerční rybolov běží jen na půl plynu, protože vázne odbyt. Obyvatelstvo vytržené ze svého sociálního skleníku a vydané na pospas realitě má strach a politiku uzavírání a izolace podporuje. Nic proti tomu. Pro nás „norky“ je to ale v podstatě konečná. Je dost dobře možné, že se letos na sever nepodíváme.

Ačkoli termíny uzavření hranic se stanovují na určitou konkrétní dobu, dosavadní vývoj epidemie ukazuje, že ochranná opatření budou platit minimálně několik měsíců. Reálné je proto uvažovat o návštěvě Norska nejdříve na podzim a i to je zatím spíš zbožné přání.

To, co se děje, má dopad i na můj seriál. Chtěl jsem nafotit spoustu nových fotek a plánoval vyzkoušet některé málo používané techniky lovu, ale z toho všeho nakonec sejde. Problémy se nevyhnou ani provozovatelům základny ve Veiholmenu, kteří mi v mé práci pomáhají a stejně na tom jsou i majitelé ostatních cestovek. Je to pro ně krutá ekonomická rána, ze které se budou jen těžko zotavovat.

Na všem špatném se ale dají najít i nějaká pozitiva. Věřím, že už po pár týdnech izolace si Norové plně uvědomí, jaký význam má pro jejich zemi rybářská turistika. A stejně tak jsem přesvědčen, že jakmile přejde počáteční panika, začnou dělat všechno pro to, aby se situace vrátila k normálu co nejdříve. Kromě toho by výpadek rybolovu mohl mít pozitivní dopad na populace mnoha rybích druhů, které jsou, zejména právě ve středním Norsku, v posledních letech vystaveny silnému rybářskému tlaku.

 

Tolik neplánovaný a smutný úvod. Ale teď už nechme bědování a přesuňme se do Norska, alespoň virtuálně, když už to jinak nejde. Jaký vůbec je květen na třiašedesáté rovnoběžce?

Možná trošku syrový, pokud jde o počasí, ale po rybářské stránce je to jeden z nejlepších měsíců v roce. Však si hodně „norků“ včetně mé maličkosti pobyt v tomto období záměrně plánuje. Jaro už začíná propukat i tady na severu, i když za tím naším zaostává asi o pět týdnů. Krajina se ze šedožlutých tónů postupně přebarvuje do zelena a slunce s každým dnem nabírá na síle. Pořád se ale můžeme dočkat i chladných dní se sněhovými přeháňkami.

Světla přibývá a kolem poloviny měsíce se začíná projevovat fenomén „bílých nocí“. Na půlnoční obloze se objeví pruh modrého světla a s každým novým večerem sahá o pěkný kus výš.

Ryb je všude plno. Rybáři vozí z moře všechny druhy tresek, mníky, brosmy, občas se objeví halibut, ďas či vlkouš, sem tam někdo přiveze okouníky a raz za čas se objeví i nějaké překvápko. Lovit se nechá v mělčinách i na hloubce, takže na lodích vidíte jak lehké vláčecí pruty, tak i těžké klacky osazené „elektrikou“. Každý si zkrátka v téhle době přijde na své. Pokud se do toho zrovna nevloží nějaká ta pandemie...

 

Zkusme ale zahnat chmury a přejděme k hlavnímu tématu dnešního dílu. Budeme se bavit o pilkerech a pilkrování. Pro část rybářů je to základ norské rybařiny, pro někoho naopak důvod, proč se do Norska nikdy nevypravit. Oboje jsou v jistém smyslu extrémní postoje. Já sice dávám přednost gumám, ale uznávám, že v řadě situací představují pilkery možná nejlepší volbu z celého spektra použitelných nástrah.

 

Pilker není nic jiného než výsledek snahy vyrobit těžkou kompaktní nástrahu pro lov v hloubkách – taková zátěž a nástraha v jednom. V podstatě jde o protáhlý kus kovu opatřený trojháčkem. Jeho úkolem je propadnout do potřebné hloubky, udržet se tam a vyprovokovat k záběru nějakou tu rybu. Zároveň může dopravit do hlubin další nezatížené nástrahy jako jsou „papriky“, peříčka apod.

Hmotnost použitého pilkeru si rybář vybírá podle toho, jak hluboko chce lovit a podle síly driftu. Někdy stačí pár desítek gramů, jindy nebo jinde může být půl kila málo. Význam má i barva, tvar a způsob prezentace, ale o tom až za chvilku.

 

Pilkery nejsou komplikované nástrahy. Prakticky jakýkoli protáhlý kus kovu opatřený háčky a spuštěný pod loď je schopen chytit rybu. Když už ji nedokáže zaujmout svým luzným zjevem, atraktivním pohybem a neotřelým zbarvením, vždycky je tu možnost napíchnout na trojháček cár rybího masa. Kus reálného žvance je pro nástrahu úžasná vzpruha a ryby nijak zvlášť neřeší, že nosičem té dobroty je třeba odřezek závitové tyče vylovený někde z odpadu. Proto si také řada rybářů pilkery sama vyrábí. Některé takové výtvory snesou profesionální měřítka, jiné vypadají doslova strašně, ale fakt je, že i tyto chytají.

Masa může být docela malý kousek i pořádný flák – záleží na představách lovce a na cílové rybě. Pokud by se vám zdál trojháček malý, můžete ho nahradit dvěma jednoháčky na krátkém návazci. Na ty nastražíte klidně i celý boční filet z menší tmavky.

Lov s masem je jednoduchý. Pilker spustíte dolů pod loď a snažíte se ho držet kousek nade dnem. Jaký kousek, to je třeba zjistit přímo na místě. Ryby vám rychle ukážou, co se jim aktuálně líbí.

Oživovat nástrahu není v tomto případě třeba, pohyb obstarají vlny a drift lodi. Rybáři stačí držet prut, registrovat drbance od menších ryb a čekat na moment, kdy nějaká větší nástrahu uchopí a špička prutu se začne ohýbat.

Pilker s masem je nástraha vhodná zejména k lovu mníků (mořských i bělolemých), žraloků (máček a ostrounů), štikozubců, vlkoušů, ďasů a do jisté míry i tresek. Protože pilker tu funguje hlavně jako zátěž, nepotřebujete žádný sofistikovaný výrobek a právě zde se otevírá prostor pro většinu domácích výtvorů.

I já jsem si vyrobil několik pilkerů z ocelové kulatiny pro tento účel, ale nakonec jsem vždycky skočil u poměrně drahého komerčního výrobku. Prostě chytal víc. Dlouho mi trvalo, než jsem odhalil, proč tomu tak je. Vůbec nešlo o pilker jako takový. Ten jasně patrný rozdíl způsobila fosforeskující trubička na ramínku trojháčku. Světlo v hloubce většinu ryb opravdu přitahuje a proto dám všem kutilům drobnou radu. Sežeňte si světélkující hadičky používané pro výrobu montáží na moře a část svých nástrah s nimi vylepšete. Pak se můžete podívat, jestli stejně jako já zaznamenáte rozdíl.

 

Lov na pilker s masem je poměrně statická záležitost. Ryzí vláčkaři proto dávají přednost čistě umělým nástrahám, s nimiž je třeba aktivně pracovat. V téhle chvíli začne mít svůj význam i tvar a barva pilkeru. Z vlastní zkušenosti vím, že oboje může v některých momentech znamenat zcela přelomový rozdíl.

V obchodech narazíte na hromady různě tvarovaných pilkerů. Otázka je podle čeho vybrat ty nejlepší. Samotného mě to zajímalo. Hodně jsem se vyptával, něco vyčetl a časem jsem nasbíral i nějaké vlastní zkušenosti. Dnes se pokusím shrnout závěry svého pátrání pro ty, kdo řeší stejný problém.

Ačkoli je nabídka pilkerů velice pestrá, nakonec rozlišíte několik základních typů. Každý má nějaké specifické vlastnosti a hodí se k určitým věcem lépe než jiné.

 

Asi nejjednodušším typem je pilker tyčový. Kus ocelové kulatiny se nahoře i dole šikmo uřízne a do vyvrtaných otvorů se usadí pomocí kroužků trojháček a obratlík. Hotovo. Pokud máte k dispozici základní materiál, snadno si takový pilker vyrobíte i sami. Sofistikovanější variantu pak představuje nerezová trubka vylitá olovem.

Výhoda tyčového pilkeru je v tom, že jede ke dnu jako blesk bez jakýchkoli pohybů do stran. Sám o sobě není pro ryby příliš přitažlivý, ale skvěle se hodí pro lov s masem, jako nosič doprovodných nástrah na přívěsech anebo prostě jako zátěž. Zbavený trojháčku je totiž opravdu skvělou zátěží v oblastech s členitým dnem, kde se jinak často vázne. Nástrahy je potom třeba umístit na přívěsy nad ním.

 

Logickým pokračováním koncepce tyčového pilkeru jsou oboustranně symetrické ploché modely, jejichž tvar připomíná rybí tělo. Mají už lehkou pohybovou akci, pro jejíž rozvinutí je zapotřebí výraznější oživování prutem, tj. rychlejší a delší pohyby.

Oproti tyčovým pilkerům mají dvě výhody. Ta první je těžiště posunuté o poznání níž. Nástraha je pak o něco stabilnější ve chvílích, kdy s ní aktivně pracujete. Druhou výhodou je realističtější tvar a zajímavější pohyb. Rybám se takový pilker líbí víc než prostý kus tyče.

I tento typ se rychle se propadá do hloubky, což dovoluje použití o něco menších nástrah anebo to umožní lovit v silnějším driftu. Hodí se k lovu všech treskovitých ryb, zejména ale tresek tmavých, které preferují rychlejší vedení nástrahy. Rád ho také zařazuji jako zátěž do sestav s peříčky a to jak pro lov již zmíněných tmavek, tak i na makrely. Pro lov polaků obvykle bývají úspěšněšnější esovitě prohnuté pilkříky připomínající plandavky. Tyhle rovné mohou být lepší volbou v hlubších místech a při rychlejším driftu. Při chytání na nějakých 40 – 50 m už se mi zdály být úspěšnější.

 

Velice slavným se stal prohnutý trojboký pilker, který svým tvarem trochu připomíná banán. Kdo zná legendární norský Svenskepilk od Solvkrokenu, hned bude vědět, o čem je řeč. Dnes je na trhu záplava podobných vzorů od různých výrobců, ale ten původní je stále etalonem funkčnosti a kvality. Doporučuji vyzkoušet a připomínám, že kromě půlkilových až kilových monster se vyrábějí i menší velikosti, které jsou v podmínkách středního Norska často úspěšnější - pokud podmínky dovolí jejich použití.

Předností „banana pilkeru“ je to, že má vlastní pohybovou akci. A k tomu opravdu výraznou. Při tažení nahoru se klátí do stran, při pádu ke dnu krouží ve spirále, převrací se a provokativně blýská svými třemi boky. Ryby to dráždí natolik, že i na největší velikosti se občas vrhají jedinci, kteří by reálně nikdy neměli šanci takové sousto zpracovat. V případech, kdy se musíte uchýlit k použití opravdu těžkých pilkerů, bude „banán“ pravděpodobně nejlepší volbou. Nejraději ho mají větší obecňačky z mořské populace, ale ocení ho  i velké tresky tmavé, halibuti a další druhy ryb.

 

Dalším oblíbeným typem pilkerů s výraznou pohybovou akcí jsou tenké ploché vzory, připomínající svým pohybem štíhlou plandavku. Pokud není třeba chytat hluboko anebo je moře klidné, odvedou výbornou práci. Plandavý pohyb se nejčastěji docílí dvojím prohnutím tělíčka pilkeru ve tvaru písmene S. Méně častá je asymetrická konstrukce, kdy má pilker z jedné strany zvláštní miskovité vybrání. Oboje řešení jsou spolehlivě funkční.

Tyto pilkery nebývají zpravidla příliš těžké, protože pak už by se jejich specifická pohybová akce nemohla řádně rozvinout. Naprostá většina bude vážit zhruba do 120 g, jen vzácně najdete něco těžšího. Co do použití se opravdu jedná o jakousi „vertikální plandavku“ a cílovými rybami budou především treska tmavá, polak a makrela. Pro lov těchto druhů jde o ideální typ pilkeru. Velice často zabere i treska obecná nebo jiné ryby.

Pro vláčkaře se jedná o velice důležitou nástrahu. Když se to s ní umí, je to opravdu zbraň těžkého kalibru. Navíc je použitelná i pro lov ze břehu. Tady oceníte zejména skutečnost, že pilker dohodíte podstatně dál než jakoukoli gumu.

 

Z mnoha dalších typů pilkerů mě zaujal Pilk X od firmy SPRO (viz obrázky). Jeho typickými znaky jsou těličko stočené do spirály a veliké realistické oko. Líbil se mi, vyzkoušel jsem a jde o opravdu dobrou nástrahu zejména na tresky tmavé. Chod je ale možná až příliš agresivní, protože jsem sice chytil nadstandardní počet ryb, ale spíš menších velikostí a nebývale vysoké procento z nich bylo zaseknuté mimo tlamu.

 

Za zmínku stojí i drobné vláčecí pilkříky o hmotnosti 10 – 40 g určené pro klasické vláčení nehluboko pod hladinou. Poznáte je často podle trojháčku usazeného na tenčím konci. Pokud byste je chtěli použít vysloveně pro vertikální lov, bylo by lepší přemístit trojháček na opačnou stranu.

Velká nabídka těchto nástrah je na čínském Aliexpressu a můžu říct, že i některé levné solidně chytají, jenom mají méně odolnou povrchovou úpravu.

Účinnost vláčecích pilkříků dost výrazně zvyšuje nějaký střapec, peříčko či jiný atraktant navázaný na trojháčku. Pokud vaší nástraze chybí, zkuste ho vyrobit svépomocí.

 

Krátce zmíním problematiku barvy pilkerů. Nejvíc na ní záleží v hloubkách do cca 40 m, kde je ještě nějaké rozumné světlo. Hlouběji je to čím dál víc jedno a spíš se může pozitivně projevit nějaký světélkující doplněk. Počítejte s tím, že s rostoucí hloubkou jsou barvy postupně pohlcovány, takže například červené a oranžové tóny, které se budou velice líbit obecňačkám na nějakých 15 – 25 m ztratí ve větší hloubce nebo za horšího osvětlení svou účinnost. Obecně platí, že pokud vám někdo vychválí nějakou barvu, ptejte se i na hloubku, ve které lovil. V jiných hloubkách může být tato barva rybami vnímána jinak.

Pokud jde o výběr barev, já ho řešil asi takto – do velkých hloubek stačí základní stříbrné provedení. Do mělčin se vyplatí imitace rybky (stříbrné boky, tmavý hřbet, výrazné oko) a k tomu něco oranžového nebo načervenalého (barva krevet a krabů). Na hloubkách kolem 40 – 50 m by ještě mohla být vidět modrá barva, takže pár modrých pilkříků se hodí a klidně přiberte i nějaký hodně tmavý. Tresky tmavé tím možná potěšíte.

 

Zbývá už jen pár praktických připomínek:

Platí pravidlo, že čím těžší používáte pilker, tím kratší byste měli mít prut. Zatímco drobné pilkříky do 60 g uvodíte klidně i na třímetru, pro pilker kolem 200 - 300 g už není dobré používat prut nad 240 cm a na monstra kolem 500 – 1000 g je 210 cm víc než dost.

Mimochodem, pokud u nás vláčíte štiky a máte jerkovací prut, můžete si ho klidně vzít do Norska, na lehčí pilkrování to vůbec není špatné.

Nezapomeňte také na to, že větší pilkery vyžadují kvalitní a robustní naviják, ideálně multiplikátor. U malých pilkříků je to v zásadě jedno.

 

Pilker se vodí tak, že s ním trhnete nahoru a následně necháte padat. Můžete měnit délku, frekvenci a intenzitu popotažení, ale nevyplatí se vymýšlet nějaké sofistikované formy vedení. Většinou si moc nepomůžete. Pokud se někdo diví, že největší ryby často uloví naprostí začátečníci, tak přesně tohle je důvod. Oni prostě strojově opakují ten základní pohyb a nevymýšlejí žádné pitomosti.

 

Netrvejte na tom, že pilkrovat se musí u dna. Například tresky tmavé stojí nejčastěji v prostřední třetině sloupce. Ale i tresky obecné, halibuti a dokonce i mník bělolemý (brosma) běžně stávají vysoko nade dnem. Sledujte echolot, zkoušejte a všímejte si, kdy, kde a za jakých okolností přicházejí záběry.

 

Občas je pilker pro ryby příliš veliké a nedůvěryhodné sousto, ale menší nástrahu v potřebné hloubce neudržíte. Pak přichází čas nástrah umístěných na přívěsech a pilker funguje hlavně jako zátěž, případně jako nástraha na „bonusovou“ rybu.

Zejména u tresek tmavých je velmi časté, že na přívěsy přichází víc záběrů než na samotný pilker. Ryby v té chvíli možná loví krevety a tak se jim zkuste barvou a velikostí peříček trefit do vkusu.

Můžete pak zjistit, že i bezmála metrové ryby preferují drobná sousta, třeba jen háček s pár červenými třásněmi.

 

Vláčkaři by si měli osvojit jednu specifickou fintu. Chcete-li dostat lehký pilker nebo i jinou nástrahu do větší hloubky, nahazujte proti směru driftu. Než nástraha vyklesá, loď najede nad ni.

 

Výrobci často ve snaze zlevnit výrobní proces šetří na kvalitě i velikosti kroužků, trojháčků a obratlíků, kterými své pilkery vyzbrojují. Máte-li k těmto drobnostem jen stín nedůvěry, vyměňte je za nové a kvalitní. Možná vám to zachrání životní úlovek.

 

Chraňte veškeré nástrahy před korozí. Použité pilkery nevracejte do boxu s těmi, které mořskou vodu zatím nepotkaly a ještě před odjezdem z Norska použité nástrahy důkladně omyjte.

 

To je vše. Popřál bych vám na závěr něco hezkého, ale dnes potřebujeme spíš spoustu disciplíny, pevné vůle a sebezapření. Mezitím můžeme doufat, že pokud všechno dobře půjde, snad se v našem milovaném Norsku sejdeme už na podzim. Když už nic lepšího, přál bych nám všem aspoň to.

Líbil se článek? Sdílejte ho s přáteli

Kde nás najdete

Lenka Havlová
V Hluboké cestě 28
České Budějovice
370 06

Kontakty
(Po-Pá, 8-18 hod.)
2022 © Rybarske-veci.cz Všechna práva vyhrazena
Vytvořeno na Eshop-rychle.czEshop-rychle.cz