Díl šestý: Treska tmavá

Zdravím všechny čtenáře u dalšího dílu seriálu věnovaného rybolovu v místech, kam se dnes moc našinců nepodívá. Za všechno může nepatrná kulička se zvláštními výčnělky na povrchu, která momentálně trápí celý svět. Kvůli ní se na naše oblíbená loviště kolem norského pobřeží nedá dojet a jak se zdá, tenhle stav ještě nějakou dobu vydrží. Prvním klíčovým datem by měl být 15. květen, kdy může norská vládat prodloužit stávající uzávěru hranic a to až o 90 dnů – tedy do půlky srpna. Vzhledem k tomu, že sousední Švédsko má díky benevolentnějšímu přístupu daleko větší počet nakažených a mrtvých, Norové velmi pravděpodobně nechají hranice ještě nějaký čas uzavřené. S jejich otevíráním navíc nepospíchají ani státy EU.

Nicméně situace se mění a během příštích týdnů padnou mnohá klíčová rozhodnutí. V době, kdy budete číst tyto řádky, už budou známy věci, které já teď ještě vědět nemůžu. Zásadní změny asi zatím neproběhnou, ale ukáže se, jakým směrem by se mohl další běh věcí ubírat. Vzhledem k tomu, že většinu evropských zemí už trápí ekonomické potíže mnohem víc než samotný dopad epidemie, naděje na otevření hranic během podzimu stále ještě žije. Proto nic nevzdávejte a zajímejte se trvale o aktuální situaci. Třeba nám to ještě letos vyjde.

Bohužel, letošní červen si v Norsku užije jen pár našinců, kteří v této zemi dlouhodobě žijí nebo pracují. Je to škoda, protože zrovna červen je ve středním Norsku nádherný měsíc. Dny jsou už dlouhé, vlastně vůbec nejdelší, a slunce zapadá jenom symbolicky. Počasí už je na norské poměry příjemně teplé a voda zatím relativně chladná, takže ryby jsou dostatečně aktivní a řada druhů se stále ještě drží kolem pobřeží. V dalších měsících se bude voda oteplovat a například velké oceánské tresky obecné se stáhnou zpátky do hlubších vod.

V okolí Veiholmenu v tuto dobu dominují v úlovcích dva druhy. V první řadě je to treska tmavá, jejíž obrovská hejna postávají a projíždějí kolem vybraných podmořských kopců a na místech s výrazným prouděním vody. Zároveň o sobě stále více dávají vědět polaci, kteří se v červnu třou. Ryby plnící svou rozmnožovací povinnost sice na nástrahy rybářů příliš neútočí, ale jedinci před a zejména po výtěru jsou víc než aktivní. Protože se mi lov ryb v době tření přece jen trochu příčí, věnujeme dnešní díl tresce tmavé a o polakovi se budeme bavit příště.

Pokud jde o ostatní druhy ryb, tak tresek obecných se stále ještě loví dost, ale přeci jen postupně migrují na hlubší vodu. Typické druhy dna jako jsou mníci, mníkovci, ďas či vlkouš jsou stále aktivní, ale i u nich dochází k přesunu do větších hloubek.

Koncem měsíce se mohou jako poslové léta objevit první hejnka makrel, ale významný nástup tohoto druhu obvykle nastává až v červenci.

Pěkně zachytat si mohou i rybáři lovící ve fjordech. Tam také dochází vlivem nárůstu délky dne a teploty vody k přesunům rybích hejn, ale protože rozdíly mezi jednotlivými lokalitami jsou obrovské, nedá se situace popsat na pár řádcích. S příchodem léta lze očekávat, že lépe zarybněné budou fjordy blízké otevřenému moři a pokud v nich intenzivně proudí voda, tak tím lépe. Typické oblasti tohoto typu jsou například východně od ostrovů Averøya a Bergsøya anebo v okolí Aure. Tato místa budou rybářsky dobrá i po většinu léta.

Dlouhý den dává rybám nadbytek času nalovit si svou kořist a tak zejména v obdobích s jasným a bezvětrným počasím může být intenzita braní přes den slabší. Proto si řada rybářů oblíbila lov v nočních hodinách, kdy je světla méně a některé druhy jako například polak se nechají přemluvit k záběru přece jen snáz. V noci často bývá i méně větrno a to je zejména v některých otevřených lokalitách také velké plus.

Obecně vzato je červen rybářsky velice oblíbený měsíc a většina dobrých rybářských základen má červnové termíny zamluvené daleko dopředu.

Dlouho jsem váhal, kterou rybu spojit s měsícem červnem a nakonec to vyhrála treska tmavá, rybáři často přezdívaná „keler“. Ve středním Norsku je to vůbec nejpočetnější zástupce treskovitých ryb. Je to dáno tím, že se jedná o rybu, která se pohybuje ve vodním sloupci a nemá žádné zásadní vazby na struktury dna či pobřeží. Obrovské plochy otevřeného moře nabízejí neuvěřitelně rozsáhlý životní prostor i potravní základnu. Přesto se tresky tmavé rády pohybují v blízkosti pevniny a vplouvají i do fjordů. Jejich snaha shlukovat se kolem podmořských vyvýšenin a hran nebo v některých úžinách je motivována tím, že je tu větší přísun potravy, což je pro tmavky naprosto zásadní faktor. Ne snad, že by tyhle elegantní ryby byly žravější než jiné. Problém je v tom, že jako většina pelagicky žijících druhů tvoří početná hejna a ta se následně shlukují tam, kde se tolik hladových krků dokáže uživit.

Když uvidíte na echolotu první pořádné hejno tmavek, bude to pro vás možná docela šok. Na obrazovce se objeví jako jednolitý blok – obrovská masa, v níž je často nemožné rozeznat jednotlivé ryby. Na výšku může takové seskupení ryb zabírat třetinu nebo i polovinu vodního sloupce a táhne se často stovky metrů daleko. Běžně se stává, že jednotlivá hejna splývají do větších celků, což poznáte podle toho, jak se mění tloušťka vrstvy ryb, hustota ech, velikost jednotlivých odrazů na okraji hejna anebo velikost jedinců, kteří právě zabírají na vaše nástrahy.

Pokud je zrovna ta správná doba, nepředstavuje lov v takové rybí polévce žádný problém. Už během propadání nástrahy hejnem cítíte, jak do ní nejzvědavější jedinci narážejí. Na pořádný záběr často stačí počkat jen o pár vteřin déle.

Hodně záleží i na velikosti ryb pod vámi. Menší jedinci jsou velice zvědaví i agresivní a jejich hejna bývají mimořádně početná. Tam je záběr bleskovou záležitostí. Velkých kusů nebývá tolik, hůř se hledají a ne vždy jsou ochotné vrhnout se na něco, co zrovna proplouvá kolem. Když už se ale rozhodnou, je jejich útok naprosto rezolutní.

Frustrující bývá, když driftujete nad zdánlivě nekonečnou masou ryb a máte problém některou z nich chytit. Tyhle momenty, kdy jsou tresky pasivní a zkrátka nežerou, jsou celkem běžné. Do aktivního módu velice pravděpodobně přepnou ve chvíli, kdy se voda dá do pohybu se začínajícím přílivem anebo ožijí s příchodem šera. Rybářsky úspěšné jsou i větrné dny se zataženou oblohou.

V momentech vrcholné aktivity přicházejí rybářsky nezapomenutelné chvíle, kdy se i velké tresky tmavé pohybují blízko hladiny a tvrdě atakují prakticky vše, co jim člověk nabídne. Existují nádherná videa zejména z Lofot, kde rybáři loví obrovské černé ryby na popy, mělce potápivé woblery anebo dokonce s muškařským náčiním. Ve středním Norsku zažijete něco podobného spíš s menšími jedinci a i tak se asi na podobný okamžik načekáte.

Lov tresek tmavých má do jisté míry sezónní charakter. Ve Veiholmenu, který je díky své poloze doslova vystrčen do otevřeného moře, se s tmavkami setkáme prakticky po celý rok. Přes zimu je to ale jen omladina kolem 30 cm. Tihle kelírci jsou vděčnými a dostupnými nástražními rybami například pro lov mníků. Větší exempláře se kolem Smøly začnou objevovat zhruba ve druhé polovině dubna. Napřed to jsou hejna ryb kolem 40 – 50 cm, později dorazí i ty větší o délce 60 – 90 cm. Protože jsou tresky čerstvě vytřené, shlukují se v místech, kde proudící voda přináší nejvíc potravy a velmi aktivně se tu krmí. Během května a června je množství těchto ryb občas až neuvěřitelné. Naproti tomu větších kusů je mnohem méně a daleko víc migrují, takže není snadné na ně narazit.

Už od konce června hejna tmavek postupně řídnou. Část ryb se zřejmě přesouvá do fjordů ležících jižněji, další odjíždějí na hlubší vodu. Přesto jich tu zůstává pořád ještě dost a jsou mezi nimi i exempláře přes metr. Těch se nejvíc chytí v červnu a červenci. Jak se voda během léta otepluje, tmavek stále ubývá. V září je kolem Smøly pořád ještě dost dorostenců do 50 cm, ale ulovit slušnější kus už bývá problém. Místní je hledají na volné vodě - například v průlivu mezi Smølou a Hitrou. Vyžaduje to ale větší loď, výkonný echolot a dost času a zkušeností.

Koncem jara natahují hejna tresek tmavých i do fjordů. Tady se porůznu potulují a obvykle na ně narazíme, jak pendlují ve sloupci nad nejhlubší částí fjordu. Večer se někdy zvedají k hladině nebo natahují do blízkosti břehů. Často se také pohybují kolem klecí pro chov lososů, kam je lákají zbytky krmiva.

Podzim už lovu tmavek moc nepřeje, většina z nich se postupně stáhne na volné moře. Nejdéle se dají lovit na lokalitách, kde jsou prudké zlomy spadající do hloubek několika set metrů. Na takových místech lze tmavky pravidelně potkávat ještě v říjnu a možná i později.

V podstatě existují dvě strategie, jak tresky tmavé lovit. První počítá s tím, že hlavní potravou obrovských rybích hejn jsou velké planktonní organismy (garnáti, krevety) anebo rybí potěr. Ideální umělou napodobeninou takových živočichů jsou různá peříčka, gumové „papričky“ a jiné měkké nástrahy. Tyhle věci jsou samy o sobě lehké. Ve výjimečných situacích, kdy se tresky tmavé pohybují těsně pod hladinou, byste jim mohli nabídnout drobná sousta bez dodatečného zatížení. Když se to podaří, je to docela mazec. Bohužel, tmavky trvalému pobytu v blízkosti hladiny neholdují a nejlépe se cítí zhruba v prostřední třetině sloupce. Ve Veiholmenu je takovou typickou jarní pozicí tresčích hejn hloubka 25 –  60 m nad 80 – 100 m. Tam už lehkou nástrahu rozhodně jen tak nedostanete. Řešením mohou být různé systémky složené obvykle z několika peříček či paprik a těžšího pilkeru plnícího roli zátěže.

Pokud k lovu přistoupíte tímto způsobem a umíte to, může se chvílemi zvrhnout doslova v těžbu ryb. Sestava propadává hejnem, už cestou dolů cítíte nárazy ryb a často ještě během vyklesávání uvízne první zvědavec na háčku. Zaseknete, ryba se začne zmítat a vzápětí ucítíte několik tvrdých úderů, jak se na zbylé háčky pověsí její kolegyně přilákané nečekaným rozruchem. Když máte „plný autobus“, zbývá už jen celé to nesourodě bojující klubko vyheverovat k hladině a dostat jednotlivé ryby do lodě, aniž by vám systémek rozcupovaly na kusy anebo z něj umotaly gordický uzel. Čím větší exepláře uvízly na háčcích, tím náročnější to bude úkol. Slyšel jsem o člověku, který plundroval hejno tmavek o velikosti 80 – 90 cm a tahal je po několika naráz tak náruživě, až se mu přitom povedlo strhat elektrický multiplikátor. Určitě to nebude běžné, elektrické multíky vydrží opravdu hodně, ale o něčem to vypovídá.

Každopádně, pokud vás takový lov láká a zatím s ním nemáte zkušenosti, počítejte s enormním zatížením prutu i navijáku, nutností používat systémky z hodně silného vlasce (min. 0,80 mm, ale spíš víc) a také s tím, že je potřeba celou záležitost organizačně zvládnout. Zahrnuje to koordinaci pohybu několika osob na lodi, vylovování velkého počtu ryb, rychle se plnící vany a následné filetování desítek rybích trupů.

Pravdou je, že u žádného jiného způsobu lovu vám nebudou rybí filety přibývat tak rychle. Při dobrém braní a slušné velikosti ryb můžete mít povolený limit 20 kg na osobu nachytaný třeba i během hodiny. Pochopitelně, není to zase tak jednoduché, jak by se zdálo. Napřed musíte najít hejno a vystihnout okamžik jeho potravní aktivity. Obvykle to vyžaduje najezdit pěkných pár kilometrů, často i v nepříjemném větru a ve vlnách, které ne každý žaludek dobře snáší. A někdy vám počasí ani nedovolí ke vzdáleným místům na hranici otevřeného moře vyplout. Těch pár hodin rybářské nirvány je pak už jen jakousi třešničkou na dortu.

Pro někoho je tohle ten pravý norský ráj a přesně kvůli takovým okamžikům vyjíždějí stovky rybářů rok co rok do středního Norska. Z pohledu někoho jiného je to naopak noční můra – rybařina pro maso a tupá dřina zbavená veškeré poezie.

Velké procento lidí pravidelně navštěvujících Veiholmen si na těžbu ryb, kde se úspěch vyjadřuje v kilogramech zamraženého masa moc nepotrpí a to je dobře. Postupem času jsem tu vypozoroval tři strategie, jak si tmavky slušně zachytat, ale nezmasakrovat jich zbytečně moc.

V první řadě můžete věnovat tomuto druhu jen určité množství času a zbytek pobytu strávit naháněním druhů jiných. Je to celkem rozumný přístup, protože lov kelerů je záležitost dost stereotypní a málokoho by bavilo provozovat ho několik dní v kuse.

Dál jsem zjistil, že hodně rybářů vrací nemalou část úlovků vodě. U téhle ryby to jde. Treska tmavá snáší nejlépe ze všech treskovitých ryb změnu tlaku vody a dokonce i exempláře vytažené z hloubky několika desítek metrů mají celkem dobrou vyhlídku na přežití.

Jako nováčka mě překvapovalo, že některé posádky přivážejí z moře samé pěkné kousky kolem 70 – 90 cm, zatímco na naší lodi taháme z hlubin všechny možné velikosti. Hledal jsem, jak tihle lidičkové dokážou ryby tak úspěšně selektovat a nakonec jsem na to přišel. Většinou je to o tom, že když je záběrů dost, tak si lovec pěkné kousky prostě vybere. Ostatní ryby pustí a ony většinou skutečně nějak odplavou. Jaké procento z nich setkání s rybářem skutečně přežije, to nevím. Ale vím, že hejna tmavek rády doprovázejí obrovské tresky obecné. Nejedna pošramocená chuděrka vracející se od hladiny zpátky ke svým kamarádkám skončí v bezedné tlamě některého z těchto těchto monster dřív, než se stihne po pobytu na háčku rozkoukat.

Další možností, jak si z lovu tmavek neudělat galeje, trochu si ho užít a někdy i vyselektovat nadprůměrně velké kousky, je striktně používat pouze jednu nástrahu. Aby propadla až k rybám, musí být poněkud větší než peříčka v systémcích a při jejím výběry i vedení se budete muset trochu snažit. Jako bonus pak většinou nechytíte tolik ryb jako se systémkem. To jsou pozitiva, co?

Fór je v tom, že to bude úplně jiná rybařina. Jakmile totiž začnete zdolávat ryby po jedné, vystačíte si s mnohem lehčím náčiním a zjistíte, že treska tmavá je úžasný bojovník schopný podnikat dlouhé a razantní úniky. Přitom ale jde o nezáludného soupeře, který nehledá úkryt ve vázkách a nedělá žádné nečekané kejkle. S trochou trpělivosti by proto měl rybář v drtivé většině soubojů zvítězit. Pokud jsou pro vás nejkrásnějším okamžikem rybařiny chvíle, kdy je prut ohnutý až k hladině a brzda navijáku kvílí ve vysokých otáčkách, pak budete lov tresek tmavých s lehkým náčiním milovat.

Výběr nástrah pro sólové nasazení zahrnuje štíhlejší pilkříky různých velikostí a gumy na těžkých hlavičkách. Pokud jde o konkrétní výběr, u pilkerů se mi jako nejúčinnější jevil plochý esovitě prohnutý typ, případně protáhlé modely „rybkovitého“ tvaru, oboje v hmotnostech 60 – 100 g. Z gum se osvědčily tmavé (klidně i zcela černé) rippery na zašpičatělých jigových hlavách podobné váhy. Co je důležité, je rychlost pohybu nástrahy. Treska tmavá agresivně reaguje na svižný pohyb a náhlé zrychlení. Je samozřejmě na rybáři, aby se o tato skromná přání šupinaté klientely postaral. Odměna v podobě razantních záběrů ho většinou nemine.

Náčiní pro lov tresek tmavých je třeba volit podle velikosti ryb, hloubky lovného místa, hmotnosti nástrah a zejména faktu, zda hodláme ryby chytat po jedné anebo použijeme systémek s více nástrahami. Jedinou rybu, byť by měla hodně přes metr a bojovala jako sám ďábel, můžete zdolávat, vodit a unavovat. I s poměrně lehkým náčiním máte šanci ji úspěšně zdolat, zvlášť když je na navijáku dostatek šňůry a posádka lodi bude spolupracovat.

Skupinu větších ryb spoutaných víceháčkovým systémkem do jednoho klubka pořádně zdolávat nelze.Ty je lepší prostě hrubou silou přivléct k lodi a jednu po druhé (například kleštěmi) vylovit. Menší kusy zhruba do kila můžete zvednout z vody na návazci i všechny naráz, ale je třeba nedat jim příležitost, aby systémek zamotaly. Dokážou to dokonale a stačí jim k tomu pár vteřin.

Pro hromadný odlov budete potřebovat silný pilkrovací prut a bytelný naviják s pletenkou klidně i na 20 nebo více kg.

Pro lov ryb po jedné stačí mnohem méně. V posledních letech se stále častěji ukazuje, že se i torpéda hrubě přes metr dají zdolat s překvapivě jemným náčiním. Stačit by vám měl kvalitní pevný prut s odhozovkou někde mezi 60 a 120 g a naviják velikosti 4 – 6000 obsahující alespoň 200 m šňůry s nosností 12 – 15 kg. Stejně jako při lovu jiných tresek je dobré šňůru zakončit zhruba metrovým monofilním návazcem o průměru 0,40 – 0,50 mm.

Na menší jedince stačí i daleko subtilnější nádobíčko. Kolega chytal půlmetrové tmavky i s  prutem do 12 g. Dodnes vidím ty půvabné křivky, které kreslil blank jeho proutku určeného pro pstruhovou přívlač. Nepřišel o jedinou rybu, náramně si to užil a nakonec se nechal slyšet, že ještě žádný duhák mu ten klacík tak důkladně neprovětral.

Vynikající zážitek nabídne i lov s využitím baitcastové sestavy. Já si na letošek pořídil nádherný multík Shimano Tranx 401, který je na takový lov jako stvořený, jenže je mi to pendrek platné. Do Veiholmenu se teď prostě nepodívám.

Stejně jako lov tresky obecné, může mít i lov tmavky nebo chcete-li kelera, překvapivě hodně podob. Záleží na tom, jak velké ryby jste se rozhodli chytat, jaká je roční doba, jaké panují podmínky, jak hluboko se pohybují hejna tresek a jak moc jsou právě aktivní. Můžete si vyzkoušet ultralehkou přívlač a svádět tvrdé souboje se rybami kolem kila za použití vláčecí sestavy, se kterou byste u nás vyrazili na pstruhy nebo okouny. Stejně tak se můžete věnovat větším rybám vážícím několik kilo s náčiním pro střední či těžší přívlač anebo s bytelným cajkem pronásledovat trofejní jedince, kteří vás nechají prožít dlouhé minuty adrenalinového zdolávání. Můžete vyjíždět daleko na moře anebo hledat místa, kde se tmavky nechají lovit ze břehu.

Zažil jsem i chvíle, kdy byly půlmetrové kousky tak blízko a mělko, že by se nechaly naprosto bez problémů lovit muškařským prutem. Milovníci lovu s baitcastovými multiplikátory by si museli tmavky doslova zamilovat. Možnosti jsou téměř nekonečné a znovu platí, že jaké si to uděláte, takové to máte. Hodně rybářů pořád ještě ani zdaleka nezjistilo, co všechno jim Norsko nabízí. Všem, co už to vědí, přeju, abychom se tam mohli všichni co nejdříve vrátit.