Díl třetí: Treska obecná

Tak už tu máme březen. No není to krásné? I v Norsku už běží třetí měsíc v roce a nejvíc je to vidět na tom, jak se mílovými kroky prodlužuje den. Zatím bylo slunečního svitu méně než u nás, ale to se brzy změní. 21.3. nastává jarní rovnodennost, což je jeden ze dvou momentů v roce, kdy je od pólu až k rovníku den dlouhý 12 hodin a noc jakbysmet. Od tohoto data bude doba slunečního svitu v Norsku delší než u nás.

Více slunečního svitu znamená větší přísun tepla. Vychladlý vzduch se pomalu ohřívá a dává se do pohybu. Přibývá větrných dní a celkově je počasí v březnu dost nevyrovnané. Občas vítr přižene studený arktický vzduch a pak může být i nepříjemně chladno. V obou sousedních měsících je počasí o poznání stabilnější.

Zpočátku to vypadá, že možnosti, jak si zachytat, se oproti únoru moc nezměnily. Ale rychle se měnit začnou. S blížícím se jarem se v rybách začínají probouzet rozmnožovací instinkty. Tresky obecné se pomalu chystají do tření a přesouvají se na trdliště. Není to nějaký razantní proces. Ačkoli výtěr začne ve středním Norsku už v březnu, může se protáhnout až do konce dubna. A po celou tu dobu se vždycky najde nějaká treska ochotná zabrat na rybářovu nástrahu.

Ke tření se chystají i tresky z populace obývající volné moře. Přisouvají se blíže k pobřeží a určitě by se nechaly i lovit. Nicméně rybářské kempy jsou zatím ještě prázdné, počasí k lovu neláká a ti, kdo chtějí pořádnou oceánskou tresku v časném jaru ulovit stůj co stůj, si zaplatí pobyt na Lofotech, Sorøyi nebo jiné lokalitě situované daleko více na sever.

Podobně jako tresky už začínají pomýšlet na výtěr také mníci. Ti se třou zhruba v téže době, ale protože se do poslední chvíle snaží před výtěrem pořádně posilnit, je březen k jejich lovu poměrně vhodná doba. Platí to i pro velké exempláře.

Dalším příznakem toho, že se život v moři dává do pohybu, jsou hejna sleďů najíždějící k pobřeží. I oni se brzy budou třít.

Příjezd sleďů je v jistém smyslu zlom. Profesionální rybáří si samozřejmě nenechají ujít příležitost a loví je do sítí, lovci s pruty se zase těší na velké dravé ryby, které táhnou sleďům v patách. Zkrátka sezóna se postupně začíná rozjíždět.

Jelikož ale celý tento proces zahrnuje spoustu proměnných, rozhodně nelze předvídat běh událostí na den, ba ani na týden přesně. Slyšel jsem opakovaně vyprávění kolegů, kteří ještě v dubnu čekali, až jim do okolí jejich rybářské chaty najedou nějaké ryby a mezi tím lovili s vypětím všech sil jednu až dvě tresky z lokální populace na loď a den. Proto většina rybářských základen rozjíždí svou činnost až od dubna, kdy už je přece jen slušná šance, že si klienti zachytají. A čím blíž k otevřenému moři, tím je zmíněná šance větší.

Pokud vám připadá, že píšu příliš obecně, pak na svou obranu musím uvést, že ono to ani jinak nejde. Mezi jednotlivými lokalitami jsou obrovské rozdíly mající nespočet příčin a ani zkušení rybáři nedokážou předpovědět, zda nějaké ryby najedou, kdy přesně to bude anebo kdy se některý konkrétní druh začne třít. Taková je prostě rybařina.

Pokud vás zajímá nějaká konkrétní lokalita, ptejte se těch, kdo s ní mají zkušenosti a hledejte informace na síti. Pročtěte si diskuze, prohlédněte galerie úlovků a vždycky sledujte i konkrétní data. Snažte se vytvořit si jasnou představu, jak vámi zvolené místo funguje a pak se rozhodněte, zda a kdy byste ho chtěli navštívit.

Teď trochu změníme téma. Celým seriálem nás bude provázet treska obecná, jakási ikona norského mořského lovu. Není divu. Je to široce rozšířený druh, který lze lovit dvanáct měsíců v roce širokou škálou rybolovných technik. Zajímá začátečníky i specialisty, lovce, kteří si přijeli pro maso i milovníky zážitků. Někdo k ní má vřelejší vztah, jiný ji tolik nemusí, ale bez ní by Norsko nebylo Norskem.

Čeleď treskovití oficiálně zahrnuje asi 24 druhů ryb žijících ve vodách severní polokoule. Norským vodám dominuje „svatá trojice“ ve složení treska obecná, tmavá a polak. Trošku stranou stojí treska jednoskvrnná, která je znatelně menší a neloví se tak často. Ostatní druhy tresek (např. bezvousá) jsou ještě menší a asi by kvůli nim nikdo na sever nejel.

Mezi velkými druhy tresek je patrná specializace na určitý typ prostředí a potravy. Treska tmavá je druhem preferujícím otevřené vody. Tvoří obrovská hejna, která vytrvale migrují a živí se planktonem a pelagickými rybami. Polak je naproti tomu vázaný na členité strukrury pobřeží. A treska obecná je tak trochu univerzál. Dokáže se přizpůsobit nejrůznějším podmínkám, vytváří různé ekologické formy a najdeme ji na nejrozsáhlejším území ze všech jmenovaných druhů. Všude je oblíbenou rybou profesionálních i amatérských rybářů a na většině míst na to doplatila. Prakticky v celém areálu výskytu byly populace tresky obecné výrazně zredukovány, místy v podstatě zlikvidovány. A jen málokde dokázaly úřady přijmout účinná opatření na ochranu tohoto druhu. Příkladem z poslední doby je Balt, kde se populace tresek zhroutila kvůli znečištění vody a nadměrnému rybolovu. Já si své první tresky ulovil právě v Baltu a ze současné situace, která tam panuje, je mi dost smutno.

Norsko je jednou z mála zemí, kde jsou ještě dobré stavy tresky obecné, ale ani tam to neplatí všude. Skvěle prospívají zejména severské populace obývající oblast Barentsova moře. U těch byl v posledních letech zaznamenán nárůst početnosti a dokonce se zvýšila rychlost jejich růstu, což je dáváno do souvislosti se zvyšováním teploty vody v mořích. Je to jeden z mála případů, kdy má tento trend nějaký pozitivní účinek.

Na jihu Norska je situace opačná. Tamní tresky mají očividně problémy jak s oteplováním tak i s nadměrným lovem a norská vláda se rozhodla situaci řešit radikálně. Na některých místech jižního Norska, zejména ve fjordech obklopujících hlavní město Oslo, je v současnosti lov tresek obecných kompletně zakázán.

Směrem na sever se situace pozvolna zlepšuje, ale nevím o nikom, kdo by si dokázal udržet přehled o aktuálním stavu lokálních populací tresky na tak obrovském a členitém prostoru. Zájemce o pobyt v určité lokalitě se proto musí vždy zajímat o to, jaká je situace na jím vyhlédnutém místě a jak se během roku mění.

Že není místo jako místo, se pokusím ukázat srovnáním dvou extrémů. Oblast s členitým dnem zahrnujícím velký podíl mělkých pasáží sama o sobě uživí velký počet tresek a pokud bude blízko otevřeného moře, další tresky sem budou zajíždět za hejny sleďů a jiných migrujících ryb. Tady si pravděpodobně po větší část roku zachytáte relativně dobře.

Opakem by byl táhlý hluboký fjord se strmými břehy zařízlý daleko do pevniny. Tady bude lokální populace tresek vázána na úzký pás podél břehu, nebude příliš početná a snadno bude podléhat rybářskému tlaku. I množství migujících ryb bude s rostoucí vzdáleností od moře výrazně kolísat. Po rybářské stránce bude takováto oblast nabízet velmi nevyrovnané výsledky. Někdy si tu zachytáte dobře, jindy budete mít dojem, že tu ryby prakticky nejsou. A nejspíš to bude i pravda. Proto dnes roste popularita destinací blízkých otevřenému moři, které sice nabízejí drsnější podmínky, ale garantují stabilnější a zajímavější úlovky.

To, čím mě treska obecná nejvíc fascinuje, je její neuvěřitelně variabilní vzhled. Pokud jde o zbarvení, je tento druh hotový chameleón. A jen málokde se setkáte s tak širokou škálou barev jako u tresek obývající okolí Smøly. Místní moře je mimořádně členité a tak tu najdete barevné tresky z mělčin, hnědavé ryby s potlačenou kresbou z otevřeného moře i spoustu přechodných typů. Chytil jsem tu jedince zlatavé, hnědé ve všech myslitelných odstínech, temně rudé a také variantu, které osobně říkám „pepř a sůl“. Tohle šedavé zbarvení se spoustou drobných tmavých teček má část ryb ulovených v mělčinách a nejčastěji se s ním setkávám u ryb chycených přímo ze břehu. Nesmírně atraktivní jsou tresky s  výrazně oranžovými boky a temně zeleným hřbetem. Nejsou běžné, ale přesto jich jedna německá posádka vozívala plné vany. Obvykle v určitém prostředí některý barevný typ převládá a platí, že ryby z mělčích oblastí jsou barevnější než ty z hloubek a z otevřeného moře. Nikdy to ale není stoprocentní. Tresky jsou značnou část roku v pohybu a zejména v době po výtěru se pěkně pomíchají. Během jara se vám proto může stát, že nachytáte naprostý barevný mix.

Kromě rozdílů ve zbarvení najdeme mezi obecňačkami obrovské rozdíly v celkové tělesné konstituci. Některé jsou štíhlé nebo až rachititcky vyzáblé, jiné mají vysportovanou oku lahodící figuru. Další jsou doslova zkrmené a jejich břicho připomíná svým tvarem kouli. Jedno ale mají společné - obrovskou hlavu s tlamou jako vrata. Kamarád to jednou okomentoval slovy, že treska je v podstatě „huba s pohonem“.

V zásadě jde o dokonalou formu adaptace na příjem jakkoli velké potravy. „Chaluhová“ treska dokáže vyzobávat z rostlin dvoucentimetrové brábrdelníky a mezitím do sebe jen tak mimochodem šlukne kraba jako pěst. Její kolegyně z volného moře zase bez problému zhltne třeba kilovou pomačkanou a dezorientovanou tmavku, kterou právě nějaký rybář „vrátil vodě“. Viděl jsem ale i žaludek desetikilové obecňačky, kde byla jenom pořádná hrst jiker neznámého rybího druhu promíchaná s kousky rostlin. Zkrátka nic není dost malé ani velké, aby to treska nedokázala s potěšením spolknout.

Připomněl jsem tu existenci „chaluhových“ tresek a populace z volného moře. Tyto ryby se skutečně výrazně liší jak svým vzhledem, tak i chováním, potravou a preferencí určitých nástrah.

Ryby z moře bývají zpravidla větší, více společenské a chovají se agresivněji. Rády doprovázejí hejna drobných ryb a protože jsou zvyklé na objemnější sousta, útočí bez rozpaků na velké pilkery, gumy přes 20 cm nebo mrtvé ryby, kterým do kila moc nechybí.

V potravě „chaluhaček“ naproti tomu najdeme spoustu bezobratlých a to i velmi drobných. Rády loví kraby, hvězdice a různé druhy červů. Rybky tvoří po většinu roku jen malou část obsahu jejich žaludků. Tahle potrava se projeví i na výběru vláčecích nástrah. „Chaluhové“ tresky se nejvíc loví na gumy a často i poměrně malé. V rybářově krabičce by neměly chybět hnědavé a oranžové odstíny, ale někdy bodují i další barvy. Pokud chcete použít pilkery, opět to s velikostí nepřehánějte. Specialitou je pak lov na drobné nástrahy na přívěsu, kterému se budu věnovat v některém z dalších dílů

Když se budete nějakou dobu motat po rybářské základně, všimnete si, že existují rybáři, kteří se v podstatě specializují na lov jedné z těchto skupin tresek. A ačkoli to tak třeba ani nevnímají, podvědomě volí termíny zájezdů, lokality, konkrétní loviště, náčiní i způsoby lovu tak, aby je přizpůsobili svým cílovým rybám.

Lovci orientující se na velké kusy se samozřejmě zajímají o oceánskou populaci, preferují jarní měsíce, vyjíždějí dál na moře, loví hlouběji a daleko častěji pilkrují. A většinou jsou to oni, kdo se prezentuje monstrózními úlovky.

Zájemci o lov „chaluhaček“ jsou klasičtí vláčkaři se sklonem si hrát. Spokojí se s rybami kolem 70 – 80 cm a metrovka je pro řadu z nich vysněná trofej. Uloví ale spoustu krásně vybarvených ryb a dokážou si lov opravdu užít.

Pokud jste podobně jako já nevyhraněný univerzál a hodláte lovit ryby z obou skupin, budete téměř jistě potřebovat minimálně dvě odlišné sady náčiní a nástrah. A také posádku, která bude mít podobný pohled na věc jako vy.

To, jaké tresky a s jakým náčiním budete chytat, do značné míry závisí na roční době. Proto se teď na závěr pokusíme strávit rok ve společnosti tresek obývajících okolí ostrova Smøla. Moje zkušenosti pocházejí odtud, ale věřím, že na většině míst blízkých otevřenému moři to bude podobné. U fjordů bude záležet na jejich délce, hloubce, vzdálenosti od moře, cirkulaci vody uvnitř fjordu a přítoku sladké vody, pokud sem ústí nějaká větší řeka. Ale i tam by měly následující informace alespoň do jisté míry platit.

Přes zimu najíždí obrovské množství tresek do mělkých vod kolem ostrova. V této chvíli se v naprosté většině jedná o „chaluhové“ tresky, ty z volného moře se courají někde daleko od pevniny. Od prosince do února se obecňačky zdržují v hloubkách od 10 do 25 m. Okolí Smøly nabízí desítky čtverečních kilometrů takových oblastí a je v tomto ohledu svým způsobem jedinečné.

Zajímavé je, že čím větší panuje šero, tím mělčeji se ryby pohybují. Jeden místní rybář tvrdí, že pokud sněží, pokládá své vězence do hloubky jen 8 – 10 m a rozhodně nemá o úlovky nouzi. Vybrat z jediné sítě po uplynutí 24 hodin přes 20 ryb není problém a místní rybářská fabrika vykupuje v tuto dobu desítky tun tresek týdně.

Tenhle stav vydrží v podstatě celou zimu. V březnu začne tresek v mělčinách ubývat. Vytvoří menší hejna, přesouvají se kanály mezi ostrůvky a nakonec se během března a dubna třou.

Zároveň k pevnině připlouvají i tresky z volného moře a po absolvování rodičovských povinností se pohybují v relativně mělkých partiích, obsazují svahy kopců na hranici volného moře anebo doprovázejí hejna sleďů a malých tresek tmavých.

Od konce dubna až do začátku června trvá stav, kdy je kolem Smøly k zastižení spousta tresek různé velikosti, barvy i původu. Pokud se jim hodláte speciálně věnovat, měli byste svůj pobyt načasovat právě do tohoto období. Pro vláčkaře je dobrou zprávou, že v tuto dobu můžou i v hodně mělké vodě narazit na kusy kolem metru a užít si nezapomenutelné souboje. Vždy ale platí, že chcete-li rybu kolem 100 – 120 cm, máte daleko větší šanci na místech hraničících s otevřeným mořem, kde je hloubka 30 – 80 m. Jenže o tom kde a jak nakonec budete chytat, rozhoduje na Smøle v první řadě počasí. Já s ním bojuji prakticky nepřetržitě a chytám tak, jak mi vítr a vlny dovolí. Dost často mě zachraňuje skutečnost, že od dubna je možné lovit tresky i ze břehu.

V červnu je moře už dost teplé a tresky se znovu dávají do pohybu. Větší kusy opouštějí mělčiny a ryby z volného moře se postupně vracejí na hloubku. V mělčích oblastech zůstávají klasické „chaluhačky“, ale i těch během léta postupně ubývá. Hodně se jich uloví a ostatní se rovněž stahují do hlubších míst anebo vedou noční aktivitu. Červenec bývá na obecňačky ještě celkem dobrý, v srpnu už to taková sláva není a většina ryb se uloví poměrně hluboko, což znevýhodňuje lovce s lehkým náčiním.

Úbytek ryb vrcholí v září. Kdo zažil Veiholmen po jaru, má začátkem podzimu pocit, že se nemůže jednat o tutéž lokalitu. V případě, že bylo horké léto (a to se pomalu stává pravidlem), je někdy problém o tresku obecnou vůbec zavadit. Nezmizí úplně, ale záběrů bývá opravdu málo. Naštěstí je tu v té době dostatek jiných ryb.

Do mělčin se tresky vracejí, až když se výrazně zkrátí den a voda opět začne vychládat. Obvykle je to ve druhé půlce října. V listopadu už je treska obecná v mělkých vodách kolem Smøly zase běžnou rybou, ale to už jsou rybářské kempy zavřené. Sami Norové říkají, že přelom listopadu a prosince by byl jedním z nejlepších období pro lov tresek, jen kdyby nebyl tak krátký den.